Romeo, Julie a tma

Film s hlubokou myšlenkou a dobrým hereckým obsazením, ale k dokonalosti mi tam ještě něco scházelo... Jinak oceňuji skvělý herecký výkon Ivana Mistríka v roli Pavla, zato role Hanky (v literárním originále Ester) byla obsazena katastrofálně, tato "herečka" prostě neumí mluvit ani hrát. A je silně nesympatická, což by neměla být, když hraje nebohou židovku. (24.03.2010)

Ač původně točený jako TV film, pro mě je Romeo, Julie a tma jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie. Samotný Otčenáškův příběh je silný, ale to jak s ním pracuje Weiss, to je teprve pastva. Od budouvání vztahu Pavla a Hanky, vykreslení atmosféry ve společnosti, po samotný příběh, až do grandiozního finále... Paráda. A ty herecké výkony - Mistrík, Smutná, Šejbalová, Smolík. Jasných pět hvězd. Hanko. Hanko! (30.12.2011)

Popravde sila filmu nie je ani tak v téme, respektíve v deji, tie sú skôr niečo, čo pripomína klasický námet z vojnového konfliktu. Podstatnejšia je tu filmová reč (symbolizmus, metafory), skvele napísané postavy a atmosféra miesta a doby. Že je história kinematografie históriou silných scén, dokazuje aj niekoľko momentov z Rómea, Júlie a tmy. Téma je závažná, dokáže povedať veľa o ľuďoch a nielen z toho hľadiska, že medzné situácie ukážu pravú tvár človeka, ale že poddanie sa strachu nemusí byť ekvivalentom zbabelosti, skôr dôkazom ambivalentnosti ľudskej duše. Tie misky váh sa ale predsa len na niektorú stranu prevážia. No a v neposlednom rade je tento film aj romancou a tá káže, aby sa k sebe protagonisti hodili a v najlepšom prípade boli aj obaja sympatickí. No a to sa v tomto prípade podarilo dokonale. Sledovanie nočnej oblohy je jednou z najromantickejších scén histórie československého filmu. (02.09.2014)

V poslednom čase som videl niekoľko filmov, ktoré zachycujú obdobie Heydrichiády (Vyšší princip, Atentát), no Romeo, Julie a tma ma z nich dostal najviac. Vynikajúci Ivan Mistrík napriek svojej mladosti predvádza herecký koncert emócií. Jeho postava, ukrývajúca pekné židovské dievča v podkroví, v sebe mieša mladícku naivitu, hrdinstvo v ťažkej dobe absolútnej životnej neistoty, ale najmä zdrvujúci príval citov prvej lásky. Trojica Šejbalová - Smolík - Bohdanová nezaostáva a dokresľuje dokonalú atmosféru, ktorá stojí najmä na vykreslení emócií prirodzených pre všetky tri postavy, postupne buduje väčšiu a väčšiu úzkosť prameniacu vo faktickej bezvýchodiskovosti situácie až do takého bodu, kedy som nemohol ani vydychovať v predtuche prichádzajúceho záveru. Ten nesklamal a priniesol zdrvujúce vyvrcholenie dovtedajších konfliktov. Skvelý zážitok prinášajúci prvé znaky nastupujúcej Novej Vlny. (16.02.2009)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné novely J. Otčenáška, který spolu s J. Weissem napsal k tomuto filmu i scénář. Otčenáškův text je čítanková klasika s prostinkým dějem: maturant Pavel se v parku setká s židovskou dívkou Ester, která nenastoupila na transport, a poskytne ji azyl, riskujíce tak vlastní život. Oba se do sebe zamilují, aby se jejich životy v závěru opět rozdělily. Novela má silně lyrizující charakter a text postihuje v první řadě tísnivou atmosféru období heydrichiády a jemnou psychologii ústřední milenecké dvojice. Weissův snímek pracuje s předlohou velmi volně a drží se jen hlavního motivu s nelegálním ukrýváním židovky. Ta se oproti literární předloze jmenuje Hanka a herecky ji obdivuhodným způsobem ztvárnila Dana Smutná, typologicky pro tuto roli jako stavěná. Její vztah s Pavlem, v obsazení vynikajícího Ivana Mistríka, je ve filmu oproti novele pozoruhodně prost jakékoli erotiky - zatímco v novele dojde i na jejich sexuální sblížení (které je pro oba první milostnou zkušeností), ve filmu vyjma pár polibků k ničemu jinému nedojde a Pavel s Hankou si po celou stopáž vykají (!). Film se od literární předlohy dále liší přítomností řady epizodních postav (za zmínku určitě stojí postava železničáře v geniálním podání Václava Lohniského, či Pavlova spolužáka, kterého si zahrál mladičký Jiří Kodet; nejvíc mě překvapilo a pobavilo morče, které si herci v pár scénách přehazují jak horký brambor, a které v novele nebylo) a rozšířením děje o různé vedlejší linie, včetně rozdílu v samotném závěru. Zatímco konec novely je v podstatě otevřený - Ester opouští úkryt, vzápětí je chycena německými vojáky, a čtenář se o jejích dalších osudech nic nedozví (ač lze domýšlet, že s velkou pravděpodobností neušla tragickému osudu), ve filmu umírá pod kulkami na ulici, byť kamera zabírá jiný obraz a divák si pouze na základě zvuku výstřelů domyslí neviděný děj. Pavel, v obou případech zlomený žalem, zůstává osamocen. Otčenášek se tak odchýlil od závěru Shakespearovy nejslavnější tragédie (k jejímuž titulu přidal slůvko "tma" odkazující na povinné protektorátní zatemnění) a ponechal mužskou postavu naživu, což přispívá ke katarznímu účinku novely i filmu - závěr konfrontuje mladický idealismus se zbabělostí dospělých a evokuje lítost nad zmařenou láskou árijce a židovky, která si nezadá s osudy dvou Shakespearových milenců z Verony. Výtečný film, který ani po letech neztrácí na své působivosti. (24.07.2012)