Šógun

Přečkali mor, spoustu bouří, obstáli v boji s hladem a léta páně 1600 připlouvají v zuboženém vraku k břehům Japonska. Vřelé uvítání je ale rozhodně nečeká, protože na pevnině se tahá za nitky a bojuje o moc. Navíc drzost anglického lodivoda Blackthornea ničemu napomáhá, nerozumí ani slovo, chrlí nadávky a věří v následující rána. Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a permanentní mlžný závoj japonských břehů. To si pamatuju z prvních dílů. Stejně jako obtížnější orientaci mezi postavami, rozjímající tempo a dialogy, které nestrhnou. Ústřední postavou zůstává nemastný Blackthorne, Japonci přezdívaný Andžin, protože jeho jméno neuměli vyslovit, mnohem zajímavější jsou ovšem tlumočnice Mariko (půvabná Anna Sawai) a mistr a mocný válečník Toranaga (ostřílený Hiroyuki Sanada). Andžin postupně opouští pošetilost západního „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleká území a nutí jim křesťanskou víru, vlastní řád a kulturu, záhy ale zase upozorňuje na místní „podivnosti“. Ostatně co si budeme: opakovaně tu někdo prosí o vlastní smrt, klíčová je oddanost a čest, pak je zase třeba myslet na vlastní odkaz či být otrokem svých rituálů. Postupně přibydou i souboje a bitevní pasáže, které zvládnou ohromit. Přesto to není pro každého. Ať už loudavými scénami, množstvím postav či nijak zvlášť atraktivními mocenskými partiemi. Určitě respektuju, že knižní předloha má přes tisíc stran, ale tak nějak jsem si přál, abychom už nikam moc neutíkali a drželi se „ústředních“ linií. A rozhodně jsem tak nepatřil mezi ty, jenž nemohli dýchat a hltali každou druhou scénu. Celkově fajn atmosféra, emoce za mě dost průměrné. (07.05.2024)

Nejepičtější seriál letoška přiletěl hned takhle z kraje a všechny VOD i klasické televize budou muset tahat z nejbohatšího rukávu, aby tohle dokázaly překonat. Mnou vyhledávané a stále neokoukané prostředí, vždycky stoprocentni Hirojuki Sanada a nekompromisnost spletitého novověku, co intrikami a občasnou surovostí připomíná rané časy Hry o trůny, ale třeba i Vikingů. A takové shows já zbožňuju. [viděno na Disney+] (30.04.2024)

Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka. (25.04.2024)

Má to potenciál a své momenty, ale jako celek je to prostě jen další kýčovitě romantizující omalovánka o ušlechtilém orientu od zápaďáků pro zápaďáky. Dlouho jsem čekal co z toho vyleze, jestli ten seriál najde nějaký vlastní face, nějakou osobitou strukturu či nádech syrovosti (a párkrát to už vypadalo slibně), ale celé to vyústilo akorát v nesnesitelně břečkoidní poslední díl po kterém už nějakou další sérii určitě vidět nepotřebuju. (29.05.2024)

Po první polovině bych napsal něco ve stylu, že se jedná o těžce nařáchlý seriál. Šógunu se totiž povedlo si mě až nevídaně zaháčkovat, aniž by na to měl vlastně nejmenší právo. Nejsem totiž znalý předlohy a vlastně ani japonské kultury, nastudované mám snad jenom japonsko-čínské války a druhou světovou, tudíž jsou mé znalosti dost omezené. Jediné co znám je Hirojuki Sanada. Takřka okamžitě jsem se tedy ztotožnil s postavou Andžina, který na každý wtf moment vyplozený kulturním rozdílem reagoval stejně zděšeně a nevěřícně jako já. Pátá epizoda pak končí asi nejlépe a nejvíc reálně zfilmovanou scénou zemětřesení jakou jsem kdy viděl. Bohužel, BOHUŽEL v druhé půlce Šogun extrémně zpomalí už tak pomalejší tempo, Andžin sleze z obrazovky a co člověk divák? Začne se nudit. Dokonce až tak moc, že když si některé díly (6. a 8.) pustí k večeru tak u nich i dočista usne. Trošku se to ve mně teď po dokoukání poslední epizody láme. Na jednu stranu tady tak kvalitně, profesionálně a poctivě udělané seriály chybí jako sůl, na stranu druhou se cítím trochu okraden. Po deseti hodinách investování a snažení se pochopit celý ten politický systém mi vyústění sice přijde tak krásně melancholické jak to mám rád, ale zároveň jsem doufal že to bude konec trochu víc ambiciózní a že mi usekne hlavu z krku jak sekundant seppukářovi. Po prvních pěti dílech tedy 10/10, v druhé půlce i přes pár kvalitních plot twistů 7/10 (nedokážu tomu odpustit že jsem reálně vytuhnul, to by seriál dělat neměl). btw. krom Andžina je nejlepší postava určitě Jabušige, je to doslova jediný japonec v celém příběhu, který se nechová jako suchar a NPC, je až komické jak mezi všemi vyčnívá. (24.04.2024)