Šógun

1. séria - 85%. Konečne nejaký historický seriál, ktorý okrem toho, že aj dobre vyzerá je aj kvalitne napísaný, zrežírovaný a zahraný. Prvých 5 dielov bolo super, malo to dobrý nástrel príbehu a smer, zaujímavé postavy, drsné akcie a skvelých hercov. Od polky to ako keby stratilo tempo, sedelo sa na jednom mieste a taktizovalo sa až do samotného finále. A zrovna finále je niečo, čo ma dosť sklamalo. Neviem, nečítal som predlohu, ale celý čas som očakával aspoň jednu mega bitku, keď už máme tak super kostýmy a všetky tie dobové katany a zbrane. Keď už oznámili, že Shogun nebude mini séria, ale bude sa pokračovať ďalej, verím, že neskôr sa dočkáme aj akčnejších pasáží. Zhrnuté a podčiarknuté, vizuálne nádherný seriál s feudálneho Japonska, ktorý v závere trošku stratil dych a ťah na bránku akú mali prvé časti. (25.05.2024)

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. (15.05.2024)

Obdivuhodná výprava, jenže s přibývajícími epizodami se děj začíná až nesnesitelně táhnout a utápět v těžko čitelných a uchopitelných intrikách a motivacích postav vrcholících místy ve výstupy hodné telenovely. Také škoda sloučení angličtiny s portugalštinou, která by bývala byla vítaným zpestřením. (10.05.2024)

Co to tu máme? Remake Zajatce japonských ostrovů z roku 1980… ten seriál jsem měl moc rád. Tenhle už zase tak moc ne. Důvody jsou dva. 1) tragický casting “zajatce”. Prakticky non-stop má výraz obličeje jako po obrně a do toho modré kontaktní čočky. 2) Děj sice občas kopíruje situace co známe (nostalgie funguje), ale hrozně se vleče. Ze začátku to ještě jde, ale druhá polovina série je k uzoufání nudná. Více u jednotlivých epizod. (06.06.2024)

Clavellovu knížku sem nečetl (zatím a až v červnu znova vyjde tak do ní okamžitě jdu) a původní sérii sem viděl jako dítě, pravděpodobně sem z ní nebyl úplně moudrý a nepamatuju si jí. Nemám tak srovnání, nicméně i tak můžu s klidem říct, že nové zpracování je zkrátka famózní, místy dechberoucí a bude dost těžké ho letos na seriálovém poli překonat. Všechno tady šlape jako hodinky, skvělou výpravou počínaje (laik nepozná že se netočilo v Japonsku), přes kostýmy, parádní hudbu a samozřejmě skvělé herce. Měl sem sice trochu problém si zkraje zvyknout na neokoukaného Cosma Jarvise, ale to mi od samého začátku plně vynahrazoval Hiroyuki Sanada, kterému Toranaga sednul jak ulitý a Anna Sawai v životní roli. Srovnání s Hrou o trůny je na místě jen do té míry že se tady dost intrikaří a když dojde na nějakou akci tak umí být patřičně brutální, ale Šógunova síla je především v těch pomalejších scénách a dialozích, které nejednou přinesou zdrcující emoce. Vím, že Clavellova kniha je fikce lehce opřená o skutečné události a postavy, ale já mu to sežral i s navijákem…100% (23.04.2024)