Šógun

Pomalý, hĺbavý a nekompromisný výlet do minulosti. Prekrásna ukážka stretu Európskeho myslenia s Japonskou kultúrou, nádherne natočená, plná vizuálne bohatých scenérií aj intímnych posedeniach pri saké. Trochu sa aj čudujem všeobecne kladným recenziám (úprimne sa im ale teším) keďže tu nemôžeme hovoriť o štandarde historických filmov/seriálov kde minimálne počet stretov armád a celkovo súbojových scén býva výrazne viac. Miesto toho sledujeme príbeh postavený na dialógoch a dlhých záberoch bez strihu. Prvé označenie čo mi napadlo po dopozeraní bolo že Šogun je kruté, drsné ale podmanivé spojenie poézie a filmového média. Niektoré scény boli nepríjemné jak sviňa, iné melancholicky kľudné. Niečo čo vám musí sadnúť od začiatku, treba si zvyknúť na tempo a ajkeď sa to hovorí pri množstve seriálov, tu to platí dvojnásobne. Aj mne to občas vadilo. 10 dielov postavených len na intrigách, prípravách na vojnu, vysvetľovaní pozadia konfliktu a kultúrnych zvykov ako takých by sa dalo kľudne osekať aj na 6 časti. Najväčší osobný problém som mal ale s postavou Johna Blackthorna ajkeď asi budem v menšine. Herecky mi Cosmo Jarvis nesadol vôbec a niektoré jeho pasáže ma až iritovali. Celý seriál v mojich očiach ťahali hlavne postavy Mariko a Toranagu. Vedel by som písať ešte o mnoho konkrétnych momentoch čo si budem dlho pamätať ale už teraz je komentár dosť dlhý. Keď sa hneď pred vzhliadnutím pripravíte že vás čaká netradičné spracovanie bez hollywoodskej romantizácie, som si istý že budete spokojný. 8/10 (19.05.2024)

"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. (25.04.2024)

Shogun bohužel nakonec nesplnil mé očekávání. Po vydařené první polovině scénář sklouzl k nelogičnosti a plytkosti. Postavy dokonce mezi sebou ztrácely kýženou chemii a vyústění celého příběhu by si zasloužilo rozhodně větší péči. To celé ve mě zanechalo jakousi hořkou pachuť nenaplněného potenciálu, což mě bude ještě dlouho mrzet. Pro historické počiny mám slabost, ne jinak je tomu u historických asijských filmů, Shogun měl však velkou výhodu v kontrastu západní a východní civilizace. Východní filozofie, však mnoho nepřinesl, jak je tomu zvykem a pletichaření bylo poněkud neohrabané. Na druhou stranu mě těší opětovná vlna zájmu o tento žánr, který byl až moc dlouho upozaďován. Navíc v této době paskvilů je Shogun přeci jen perlou v bahně, i když se smutným dozvukem. (24.04.2024)

Co to tu máme? Remake Zajatce japonských ostrovů z roku 1980… ten seriál jsem měl moc rád. Tenhle už zase tak moc ne. Důvody jsou dva. 1) tragický casting “zajatce”. Prakticky non-stop má výraz obličeje jako po obrně a do toho modré kontaktní čočky. 2) Děj sice občas kopíruje situace co známe (nostalgie funguje), ale hrozně se vleče. Ze začátku to ještě jde, ale druhá polovina série je k uzoufání nudná. Více u jednotlivých epizod. (06.06.2024)

Japonské prostředí není mým šálkem kávy, ale tady jsem neměl problém se do něho ponořit a užívat si ho. Stejně tak se povedlo citlivě vyjádřit střet západní a východní kultury. Dobové atmosféře nemám co vytknout a pokud došlo na nějaké to řezání a mlácení, tak jsem neměl ten nejmenší problém. Jen je škoda, že toho nebylo víc. Samotné palácové intriky a celkové politikaření mě bavilo, ale občas toho bylo moc. Naopak málo bylo milostné linky, která mě bavilo svou decentností i chemií mezi oběma aktéry. K hercům nemám absolutně žádnou výhradu a za hlavní hvězdu je tu naprosto úžasná Anna Sawai. Tak snad se v druhé řadě dočkáme nějaké té bitv, která tady zoufale chyběla. 85% (26.06.2024)