Vlčí jáma

Miluju filmy Jiřího Weisse. Spolu s Romeem, Julií a tmou je Vlčí jáma tím nejlepším, co ve své tvorbě tento talentovaný režisér zanechal. Vypráví komorní příběh starší paní (Jiřina Šejbalová), jejího mladšího manžela (Miroslav Doležal) a mladé dívenky, kterou si vezmou jako svoji schovanku (Jana Brejchová). Dohromady vytvoří milostný trojúhelník, který ve svém dusném, depresivním a temném prostředí začne rozehrávat solidní psychologické drama. Film vznikl podle knihy Jarmily Glazarové, jež je zasazena do prostředí maloměsta krátce po první světové válce. Zlou a panovačnou tetu Kláru ztvárnila takovým pekelným způsobem Šejbalka, že málem za svou roli získala v Benátkách hlavní cenu, ale tu jí o jeden hlas vyfoukla Sophia Loren! Jana Brejchová je ve své roli až hypnotická, ty její oči dokážou mluvit. Ostatní obsazení je bezchybné a určitě bych ještě vypíchl roli Loly Skrbkové, hrající skřehotající služku Petronilu a vypadající jako nefalšovaná smrtka. K celkové genialitě snímku připočtěme nadstandardní kameru Václava Hanuše a hudební katarzi Jiřího Srnky. Bezesporu mistrovské dílo!!! (12.02.2019)

Na motivy románu Jarmily Glazarové natočil J. Weiss tíživé drama z maloměstského prostředí. Do rodiny starosty Rýdla přichází sirotek v podání unylé Jany Brejchové, která se postupně seznamuje se soukolím celé rodiny. Jejím despotickým středobodem je fanatická tetička Klára, jenž krutým chováním vůči ostatním a hysterickými záchvaty prakticky znechucuje celou rodinu. Manžel raději odjíždí na služební cesty a buduje si kariéru, přičemž se u něj rýsuje milostný cit ke schovance Janě, která se zprvu nebrání. Ponurá atmosféra a hlavně přesvědčivý výkon Jiřiny Šejbalové dokázal režisér náležitě využít, třebaže místy přebujelý sentiment rýsujícího se milostného vztahu sklouzává až k jakémusi plytkému pouťovému románku. (05.07.2004)

Komorní drama o nerovném milostném trojúhelníku, z něhož však jako osamělá sopka ční zlá, despotická a odporná Klára v podání Jiřiny Šejbalové. Ve vlastních soudech jsem však opatrnější a říkám si, kdo byl horší, zda politováníhodná a vlastně nešťastná ženština, jíž však zřejmě nebylo pomoci nebo její pokrytecký a zbabělý manžílek bez kouska cti? Na to nechť si pochopitelně odpoví každý sám. Z hlediska filmového vyprávění příběhu jsem však měl trochu problém s  křehotinkou Brejchovou. Uvěřit téhle pastelkové naivitě a la Nastěnka se mi prostě nedaří, znám je totiž jen z filmu, literatury nebo dětských obrázků. Její konečná proměna v  uvědomělou mladou dívku byla sice jistým zadostučiněním a řekněme spravedlivou katarzí, nicméně osobně bych více docenil  šokující tanec na hrobě. Ovšem to bych zřejmě přepisoval i předlohu Jarmily Glazarové. A tak si z Vlčí jámy odnáším zejména  vzpomínku na mezeru mezi zuby Kláry v noční košili s odhaleným dekoltem, jak mi trhá chloupeček z obočí...  Brrrr (02.10.2022)

V padesátých letech se v Česku moc dobrých filmů nenatočilo, ale tento opravdu stojí za to. Adaptace románu Vlčí jáma Jarmily Glazarové v podání Jiřího Weisse rozhodně není film, u kterého byste si dvakrát odpočinuli. Postarší tetička, která chytla snad všechny Freudovy neurózy, její mladší poslušný manžel a jejich mladičká svůdná chráněnka Jana od začátku dávají tušit, že tady se o rodinnou pohodu rozhodně jednat nebude. Vlčí jámu bych spíše než filmem pro pamětníky nazval filmem pro otrlého diváka. Vydržet totiž těch 90 minut ve společnosti tetičky Kláry už vyžaduje značnou porci odvahy. Krátce řečeno, tento film je absolutní psycho se skvělými hereckými výkony. Jana Brejchová v roli ctnostné lolitky naprosto exceluje a svým herectvím ještě zvyšuje celkové napětí. Jediné, co možná mírně kazí výsledný dojem, je konečná částečná rehabilitace tetičky Kláry prostřednictvím Jany. (25.01.2009)

Právě ona černobílá dělá z filmu syrovější materiál než je kniha. A samozřejmně také herecké výkony, obzvláště tetička Klára Jiřiny Šejbalové, ta nemá "chybu" . Tedy to ztvárnění ne ta postava, neboť její psychopatické (či první senilní nebo dementní) výstřelky ničící všechny kolem jistě chybné jsou. Závěrečná katarze, byť trochu nepřesvědčivá, dává celkem lidský smysl. (21.09.2005)