Vlčí jáma

Glazarová a její pravda o tom, jak funguje manželství věkově odlišných partnerů. Tady je mladší muž a stará žena se vší silou snaží se mu vyrovnat a stále líbit. Jiřina Šejbalová byla Paní herečka a ve Vlčí jámě je jako vnucující se a lásku vyžadující manželka a ž směšná a dotíravá, neustále potřebující být o lásce ujišťována. A její mladý manžel Miroslav Doležal ji o tom dokáže poměrně zdatně přesvědčovat do doby, než na scénu vstoupí mladá, krásná a romantický bytost Jana Brejchová. Drama v čistém slova smyslu a jak se tak probírám českou kinematografií z roku 1957 tak jasná jednička. A v uších mi zní ten nešťastný Doležal“ „Jsi všechno to, co mohlo být, a nikdy nebude.“ (04.06.2008)

„To všechno je závist. Ale nic jim to není platné. Robert mě má rád! Časem sama poznáš, jak mě má rád.“ A tohle prohlášení zanechalo v Janě větší stopu, než by se na první moment mohlo zdát…Vlčí jáma se může jevit jako klasický milostný trojúhelník v dobových kostýmech. Ale to by nesměly hrát ženské postavy Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová. Ať už jde o majetnickou, sebestřednou, zlou, zapšklou, pomlouvačnou a panovačnou tetičku Kláru či mladou, naivní, obětavou a ostýchavou svěřenku Janu, obě herečky jsou ve svých rolích naprosto přesné (a je docela jedno, že mladičká „Brejška“ toho nejvíce uhraje svýma očima). Miroslav Doležal se naopak příliš projevit nemohl už z podstaty své role, jeho „podpantoflák“ a „tajtrlíček“ Bob je parodií na muže vysokého postavení. A zatímco ve skutečnosti nejistá tetička zažívá totální rozpad osobnosti, Janu čeká prozření. Její závěrečný čin se může zdát překvapivý, ale pozornější divák si všimne jasných indicií. I díky konci dávám solidní 4*. „Co ty víš?! Ty jsi všechno, co mohlo být…a nikdy nebude.“ (10.05.2020)

Ďalší z rady filmov, nemilosrdne tepajúcich malomeštiactvo, pokrytectvo a dávajúci nádej nastupujúcej generácii, opustiť svet morálneho úpadku. Svet domácnosti starostu a jeho dominujúcej a predsa tak slabej, o láske sa uisťujúcej a predsa v duši lásku muža nepociťujúcej, a preto ukričanej ženy a hororovo vyzerajúcich zatrpknutých slúžiek a príbuzných je vykreslený až karikovane odpudivo. Takéto filmy ukazujú väčšinovej spoločnosti - aha, akí ste Vy dokonalí, pozrite, aké morálne ohavy žijú navôkol Vás. Hoci v skutočnosti žijú predovšetkým vo fantázii tvorcov. Všetko sa to sústredí na atmosféru zmaru, dej je dosť slabučký, ale celkove vďaka skvelým hereckým výkonom ide o jemne nadpriemernú záležitosť. Z filmu sa nedozvieme, čo bolo za manželstvom tetičky a otčíma, ale dobre ukazuje, že partnerov by mali do značnej miery spájať spoločné zdieľanie sveta a podobné koníčky, pretože založenie manželstva len na základe sexuálnej zhody, či majetkového prospechu zväčša končia podobným odcudzením. (28.06.2021)

Původní literární předlohu neznám. S filmem jsem neměl větší problém. Bavil mě i když jsem ho neviděl poprvé. Dusné drama o citovém vzplanutí neštastně ženatého a citově vyprahlého, zralého muže k mladé dívce režisér Weiss opatřil atmosférickou tenzí. Tomuhle nerovnoměrnému partnerství bránil manželský závazek k babizně, kterou brilantně ztvárnila Šejbalová. Proti takto připravené zkušené matadorce neměla mladá a začínající Brejchová mnoho šancí, ale neztratila se a režiséry upozornila, že s ní budou v budoucnu počítat. Mezi nima pendloval Doležal, kterého jsem pak herecky registroval minimálně, ale tady byl oběma herečkám velmi vyrovnaným partnerem, který svoji nezvladatelnou citovou slabost a vášen v jednom zahrál s ohromujícím přesvědčením. Těžko říct jestli by film byl tak dobrý kdyby neměl tak dobré herecké výkony. Jedná se však o dílo, které nemá v české kinematografii zastoupení. 80% (17.05.2012)

Perfektní herecký výkon Jiřiny Šejbalové bohužel nestačí, abych mohl plně ocenit kvality tohoto filmu. Ano, Šejbalová je opravdu skvělá, Brejchová zatím ještě průměrná, zaujala mě ještě stará Skrbková, ovšem samotná látka zas tak silná nebyla, dalo se z ní určitě vytěžit mnohem více. Kdyby v hlavní roli nevystupovala právě Šejbalová, film by jistě zapadl tak jako většina filmů padesátých let... (06.05.2013)