Vlčí jáma

Vlčí jáma, film předčil velmi výrazně literární předlohu. I kniha je psychologickým dramatem. Ale drama je to pouze z pohledu maloměšťáckého bigotního moralizování. V něm je možné moralizující drama udělat i z nevhodné dušnosti, nebo nepříjemné upřímnosti. Navíc Jarmila Glazarová v zaklínadle sociální spisovatelky byla společensky uctívanou prominentkou se žluklým máslem na hlavě. Jiří Weiss z poupravené předlohy dokázal vytvořit strhující psychologickou podívanou. Díky kameře Václava Hanuše a hereckému důraznému podání ústředního trojlístku. Ocenění a obdiv nezasluhuje děj, ale filmové provedení. Hvězdou dramatického příběhu v maloměšťácké optice je Klára Rýdlová (vynikající Jiřina Šejbalová). Její chápání manželského soužití je bolestivé pro všechny v jejím okolí, a přesto se citové vydírání a nátlak stupňuje k prvopočátku odmítání a nenápadně se rozvíjející nenávisti. Vynucování je destruktivní a až do posledního dechu si vybírá od každého, i okrajového protagonisty, krutě nevybíravou daň a navždy zůstává zaryta v duších i tvářích. Klářiným kontrastem je křehká Jana (dobrá Jana Brejchová), schovanka Rýdlových v probouzejících se citech dospívající slečny. S vypětím všech svých psychických sil odolává nekompromisnímu nátlaku a až pád na samé dno vlastní existence přináší očištění. Posledním vrcholem trojúhelníku je Klářin úspěšný manžel Robert Rýdl (velmi zajímavý Miroslav Doležal), starosta obce se stoupající kariérní cestou. Společensky profesní vzestup je vykoupen slabošstvím v partnerství a neschopností naplnit oboustrannou náklonost. Jeho útěky jsou stejně bolestivé, jako krutost majetnické manželky. Z dalších rolí: laskavý lékař rodiny (příjemný Jaroslav Průcha), zvědavá obecní drbna Schillingerová (Libuše Freslová), cynicky pomstychtivá a slaboduchá služka Petronila (dobrá Lola Skrbková), tichá služka Martina (Anežka Soukupová), či psychicky týraná Robertova neteř Gertruda (zajímavá Alena Kreuzmannová). Vlčí jáma Glazarové nestojí za obdiv, její filmová podoba díky svému naléhavému provedení pro mě znamená velmi příjemné překvapení. (11.04.2017)

Parádní komorní drama působící na diváka velice úzkostlivým a depresivním dojmem. Celé je to ponuré a, dá se říct, v dusné atmosféře strachu. Filmu jednoznačně dominovala Jiřina Šejbalová v hl. roli tety Kláry, panovačné, zlé a egoistické maloměšťačky, neschopné opravdové lásky, nemocné, zklamané a opuštěné ženy, která má až úzkostlivý strach ze stáří a z následné smrti. Ve druhé hl. roli se nám předvedla mladičká Jana Brejchová jako naivní schovanka Jana (která se zavčas dokáže vzbouřit), ukázala, že má skutečně pro herectví potřebné vlohy a talent. Sám režisér Weiss byl, dá s říct, i jejím objevitelem. Třetí hl. roli odehrál Miroslav Doležal, byla to opět jedna z jeho "nej" rolí a zároveň i z těch větších, divák ho zná především z Husitské trilogie, ale zde se do podvědomí diváka vryje daleko víc. Ke konci komentáře bych snad ještě ocenil výkon věčné přihrávačky Loly Skrbkové v roli služebné Pertonily. Její, jestli se to tak dá říct, pomstychtivost, škodolibostv, smích, mluva byly také velmi povedené herecké kreace...No a nakonec to byla i Srnkova povedená hudba, která byla opravdu pečlivě zvolena a hodila se...Významný film s výrazným mezinárodním úspěchem od významného režiséra vymykající se běžné filmové koncepci 50 let.. (19.05.2006)

Určitě vynikající pohled na falešnou, povrchní a zdánlivě dokonalou společnost lidí na začátku 20století. Obraz manželství, které se časem stává vězením a na mladistvou touhu po lásce, ovšem bez jakýchkoli morálních překážek. Mladičká Jana nakonec zjišťuje, že úděl ženy v této době je předem daný a jasný. Výborná atmosféra a excelentní herectví. (13.09.2011)

Film světové úrovně a tíživé psychologicky vypjaté drama o tragédii maloměšťáckého manželství z dob první republiky. Velmi povedené makabrózní momentky - a že jich není málo - mistrně přeměňují "lepší červenou knihovnu" na děsivý příběh jednoho nešťastného "trojúhelníku". Hlavní roli tady ale dle mého názoru nemají ani tak - samozřejmě skvělí - představitelé ústředních postav jako promyšlená a perfekcionistická režie, která zvláště dnes svou úrovní a vkusem velmi potěší. (21.02.2006)

Trapnost - to není v žádném případě hodnocení tohoto filmu, ale atmosféra, která z něj tak děsivě čpí. Depresi vyvolává už samo prostředí, Klářino komandování ostatních a nemálo také smrtkovitá postava hraná Lolou Skrbkovou. Ale největší úzkost a znechucení ve mně vyvolává motiv zaslepenosti a posedlosti, které ubíjejí všechny ušlechtilé lidské city. Snímek se v podstatě obešel bez nějakého důmyslného příběhu, je to skutečně spíš pořádná "jáma". (18.04.2007)