Režie:
Robert Ellis MillerScénář:
Thomas C. RyanKamera:
James Wong HoweHudba:
Dave GrusinHrají:
Alan Arkin, Chuck McCann, Sondra Locke, Peter Mamakos, John O'Leary, Percy Rodrigues, Stacy Keach, Biff McGuire, Cicely TysonObsahy(1)
Filmová adaptace slavného románu Carson McCullersové je mozaikou příběhů několika zcela odlišných lidí. Hluchoněmý John Singer (Alan Arkin) právě přišel o svého taktéž hluchoněmého a navíc mentálně postiženého nejlepšího přítele, který musel být umístěn do ústavu. Přestěhuje se proto do jiného města, aby ho mohl navštěvovat. Penzion, ve kterém bydlí, vlastní rodina dospívající dívky Mick (Sondra Locke), která právě hledá sama sebe a své místo v životě a s Johnem Singerem se spřátelí. Dalšími postavami jsou věčně opilý a konfliktní ztroskotanec Blount (Stacy Keach), velmi hrdý černošský doktor Copeland (Percy Rodrigues) a jeho odcizená dcera Portia (Cicely Tyson), kteří se oba dva po svém snaží bojovat s různými předsudky.
Právě předsudky proti černochům, hluchoněmým, mentálně postiženým, alkoholikům nebo chudým jsou hlavním tématem tohoto dojemného dramatu nominovaného na dva Oscary a čtyři Zlaté Glóby. (zoe.x)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
Tenhle snímek je zcela jistě o vhodném načasování a patřičné náladě a já měl to štěstí , že se mi do ní podařilo naprosto trefit. Také jsem si dával hodně načas. Jako obrovský životabudič na mě tento snímek zafungoval. Pokud prožíváte hektické období ( kdo vlastně ne v této době :o), tenhle snímek vás ( alespoň po dobu 123min ) v tom shonu (po)zastaví a vaše myšlenky začnou jentak volně klouzat a plynout. Kdybych měl popsat o čem, že samotný snímek je ( mimochodem, ten samotný název je více než výstižný ), vypůjčil bych si slova mladičké ženské představitelky Sandry Locke ( mimochodem dotyčná zde předvádí naprosto přirozený, nenucený herecký výkon ) popisující hluchoněmému Alanu Arkinovi ( o jehož hereckém výkonu myslím netřeba komentáře, tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná ) coby J. Singerovi Mozartovu symfonii (mimochodem jedná se o jeden z vrcholů celého snímku ). Je pomalý a vlažný jako staré paní, když jdou do kostela, ale zní jako slunce za horkého dne. Je jako voda tekoucí z kopce nebo jako listy, těsně než začne pršet, když fouká vítr. Především je to ale snímek o přátelství ( o tom, jak těžké je žít bez nich ), lidských předsudcích, cti, hrdosti a v neposlední řadě o tom, jak důležité (cenné) a "těžké" je naslouchat ( a tím rozhodně nemyslím sobě samému ) a nikoliv pouze žvanit. Samotný konec ( ikdyž rozhodně né povzbudivý ) mi tak nějak k celému snímku sedne a vychází jako " jediné možné ukončení ". ( ikdyž s ním člověk třeba nesouhlasí). NÁDHERNÝ zážitek, tady slova nestačí, to se musí vidět , " zažívat, cítit ". ()
Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. ()
Pekný film vo svojej myšlienke, ale má jednu chybu. Nezdá sa vám, že je príliš dostať do dvoch hodín hluchonemých, mentáne postihnutého, alkoholika, opilca, chorého na rakovinu, problémy dospievania, rasizmus a ktovie ešte čo ? Táto tendenčná preplácanosť je kontraproduktívna. Niekedy je menej viac. ()
Sentimentální melodrama je jako karetní hra, která se dá hrát buď poctivě s náhodně rozdanými kartami a nejistým vítězstvím, nebo nepoctivě s vysokými kartami, připravenými ve všech rukávech, nohavicích a za klopami saka. Nejsem si jistý, zda byla na sebe Carson McCullers, autorka bestselleru Srdce je osamělý lovec, hrdá, když čtenáře obehrála s tolika trumfy. Hluchoněmý hlavní hrdina, rasismus, chudoba, rakovina, duševní choroba, fatální fyzické zranění, nedobrovolně předčasné dospění hrdinky, alkoholismus, nezaměstnanost, to všechno jsou vysoké karty, s nimiž rozumný autor spíše šetří, aby nebyl obviněn ze švindlu. Film podle knihy, která toto vše obsahuje, balancuje na provaze, napnutém mezi skeptickým realismem a limonádovou naivitou. To, že se na něm s minimem zaváhání udržel, je malý zázrak. Stačilo málo. Kdybych si jako podkres některých scén představil třeba exaltovanou hudbu z žánrově spřízněného Love Story nebo v hlavních rolích slavnější herce se zlozvykem hrát "oscarově", viděl bych typickou instantní ždímačku na dojetí, jakých se točí každoročně tucty. Ale tento film nějakým nepochopitelným způsobem funguje a zejména Alan Arkin ho může počítat mezi zdařilé položky své filmografie, rovnocenné všem ostatním. 80% ()
Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! ()
Galerie (22)
Photo © Warner Brothers/Seven Arts
Zajímavosti (2)
- Sondra Locke v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
Reklama