Srdce je osamělý lovec

Často sme zabraný do svojich problémov až do takej miery, že zabúdame, že niekto druhý ich môže mať ešte väčšie, no nekričí to do sveta, nežiada o pomoc ako väčšina z nás, len tichučko vo svojom vnútri trpí... Keď takýto človek navyše dokáže podať pomocnú ruku aj iným, tak môžeme hovoriť o veľmi vzácnej a výnimočnej duši, ktorá je hodná toho najvyššieho uznania. Žiaľ takých ľudí akým bol John Singer je čím ďalej tým menej, čo ma napĺňa veľkým smútkom. Vo svojej podstate preto ide o pomerne depresívny film s veľkým myšlienkovým presahom na poli rôznych predsudkov a ľudských charakterov. Veľmi sýty duševný pokrm. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (22.04.2016)

Fantasticky namíchaný příběh emocemi a nevyřčenými pravdami. Neuvěřitelně lidský film o strastech dobré duše a přátelství. Fyzicky handicapovaný John Singer (Alan Arkin) se svou touhou po štěstí a rozdáváním dobra možná maličko balancoval na hranici sentimentality, ale přesto vše byl jinak úžasný. Jeho filmové proměny nemají v herectví obdoby. Ve filmu http://www.csfd.cz/film/19222-cekej-do-tmy/ vložil tolik děsu, že z něj šla hrůza a tady zase fůru čiré ušlechtilosti. Pokud oba filmy seženete, tak si je rozhodně nenechte ujít. (01.05.2011)

„Říkali jsme mu o svých starostech... a byl vždycky tady, když jsme ho potřebovali...“ Sluchově postižený muž, pan Singer se srdíčkem na správném místě, si mě získal hned v první scéně s emocionálně silnou neverbální komunikací se svým rovněž postiženým přítelem. Postupné sledování postav z jeho okolí zbourává zdánlivou iluzi o relativně snadném životě muže, jenž se se svým handicapem již možná smířil a dokáže veškerou řeč dávno bez problémů odezírat ze rtů. Ale copak neexistují větší překážky k spokojenosti, než schopnost rozluštit samotné informace? Jak výstižný je ten název... srdce jako osamělý lovec, který hledá pochopení a marně loví nové pouto ve vztahu k „normálním“ lidem, více či méně uzavřeným ve svých předsudcích... S obrovským citem natočený film vznikl v době, kdy američtí tvůrci ještě neměli tendenci pateticky dojímat a ždímat ze svých diváků city na každém kroku a dokonce i snímek na velmi citlivé téma plyne jako zdánlivě obyčejná drama, jež s pozorným sledováním nenásilně ty silné, často i prochodné emoce skutečně probouzí a v pravou chvíli vyvolá. Alan Arkin se zhostil hlavní postavy báječně, velmi pozitivně mě překvapil a dokázal na mě ve své herecky náročné roli zapůsobit snad každým svým pohledem a gestem. 90% (10.01.2021)

V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 (23.06.2018)

Budu se opakovat, ale opravdu krásný, dojemný, lidský a taky smutný film. Herecký koncert Alana Arkina, kde Sondra Locke vůbec nezaostává. Však ty nominace na Oscara nebyly pro nic za nic. Jenom škoda, že je tento snímek tak opomíjený a to nejen u nás, ale podle počtu hodnocení na IMDb také ve světě. (04.03.2009)