Okupace v 26 obrazech
Okupacija u 26 slika
Okupácia v 26 obrazoch
Occupation in 26 Pictures
Režie:
Lordan ZafranovičScénář:
Lordan ZafranovičHudba:
Alfi KabiljoHrají:
Frano Lasic, Milan Strljič, Gordana Pavlov, Rade Markovič, Ena Begovič, Ivica Pajer, Zvonimir Rogoz, Stevo Žigon, Zvonko Lepetic, Boštjan Hladnik, Vida Jerman (více)Obsahy(2)
Jugoslávie, Dubrovník 1941. Pár měsíců před vznikem ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistické Německé říše. Tři přátelé, Niko, Toni a Miho, vrstevníci z bohatých dubrovnických rodin, žijí bezstarostným životem. Toni se zamiluje do Nikovy sestry Ane a na jejich zásnubách tři sobě si blízké rodiny očekávají okupaci. Přátelství pokračuje, ale nové okolnosti okupace je čím dál více rozdělují. Toni se vzhledem ke svému italskému původu stává fašistou. Miho je jako žid zatčen a jako zázrakem se mu podaří uniknout z krvavého ustašovského masakru v autobusu. Niko přechází k nelegálnímu hnutí Svazu komunistické mládeže... Okupace ve 26 obrazech je první částí válečné trilogie režiséra Lordana Zafranoviče, která dodnes šokuje drsně zachycenou realitou zla na pozadí krásného Dubrovníku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (92)
Dále hrají: Milka Podrug-Kokotovic... asi tak. Když umění vysoce převyšuje děj. Taky bych chtěl mít pod okny palmu s výhledem na Jadran. Krásná pohlednice Dubrovniku v zatraceně divných kulisách možná neslavné, ale hlavně nemastně vylíčené historie (až na tu opravdu nechutnou autobusovou scénu). Zcela chybí napětí, i jedna menší okrajová zápletka by tomu pomohla. Ať si Lordan svou trilogii vetkne někam. ()
Dovolím si citovat uživatele darkrobyka, protože bych začátek nenapsala lépe. "V poetických kulisách starobylého Dubrovníku je klid. Zlo se probouzí, ale zdejší obyvatelé se zatím nezávazně baví a užívají života. Dramatické události na sebe nedají dlouho čekat a záhy ukážou pravou tvář každého v zrcadle války." konec citátu. Ano, nejdříve jen ohrnujeme nos nad podlézavým starostou, který vítá německou návštěvu města. Potom se divíme, že jeden ze tří přátel, Tony, se skutečně stane ustašovským velitelem. Začíná obsazování židovských obchodů, jsou vyhlášeny tresty smrti za držení zbraní, následují policejní zásahy na schůzky odbojářů. Stále je to ale trochu piánko, stále se to dá jakž takž přežít. A najednou ... krvavá scéna v autobuse. Byla ve filmu nutná, aby si divák uvědomil, jak strašná to byla doba a co kladní hrdinové riskovali. Film považuji za téměř dokonalý. ()
Na začátku sranda, pak začne přituhovat a člověk cítí narůstající tlak, který tak vytvoří místo pro vznik dost hutné atmosféry. O scéně v autobusu jsem věděl předem a myslel jsem si, že jsem připravený. Nicméně to, co mi vzápětí neservírovali autoři, bylo něco tak strašného, že jsem tomu nemohl věřit a dodnes si celou sekvenci živě vybavuji. 85% ()
Dubrovnik za války, trojice přátel, které válečné události navždy rozdělí. Jeden se stává odbojářem, druhý zůstává při židovské víře, třetí kolaboruje k černým košilím. Laskavý a nostalgický humor (amarcordovská postava dědy – „Dřív jsem stihnul 7 čísel za noc, teď jdu sedmkrát za noc močit.“) a zároveň neskutečně brutální scéna mučení a zabíjení v nákladním autě (která snese srovnání snad jen se závěrem Pasoliniho 120 dnů Sodomy). Rozdíl mentalit jugoslávských obyvatel (vrozená družnost a pohostinnost) a okupantů (ubohost, brutalita, impotentnost režimu, kterému slouží). ()
O tomhle filmu jsem slýchával od táty už od dětství. Prý se o něm vždy mluvilo jako o jednom z nejdrsnějších balkánských filmů, co tu tehdá promítali. Já bych to ale trošku upravil. Film jako takový zase tak drsný není, spíš je to jedna velká nuda, která se odehrává v nádherných lokacích stařičkého Dubrovníku. Pokud ale vydržíte do konce, dostane se Vám zásluhy v podobě opravdu dost odporné scény v autobusu, kde Ustašovci předvedou, o koho se vlastně jedná. Humus nad humus. Ale musím uznat, že drsnější scénu jsem z Balkány asi ještě neviděl. ()
Galerie (4)
Photo © Jadran Film, Croatia Film
Zajímavosti (9)
- Byl vyvíjen nátlak, aby se kontroverzní autobusová scéna alespoň zkrátila. Producenti filmu dokonce zorganizovali promítání pro důchodce, ženy a mládež, během něhož státní zaměstnanec počítal, kolik lidí během této scény odešlo, kolik žen plakalo a kolik lidí zvracelo. Nicméně tvůrci měli na své straně dokument z Historického muzea v Dubrovníku, který líčil skutečné dění v takovém autobusu smrti. Celá scéna tak byla ve filmu ponechána coby autentická výpověď, v níž bylo jen málo upraveno. (Komiks)
- Zprvu byl film i režisér Zafranović silně protežován komunistickým režimem. Na tuto protekci reagovala zdrcující kritika mladých novinářů z mládežnického časopisu Polet. Ta vyvolala reakci režimem protežovaných filmových kritiků, kteří odsoudili novináře v Poletu. Celá záležitost se rozrostla až do takových rozměrů, že se případem začaly zabývat výbory komunistické strany a člověk po celé Jugoslávii prakticky nemohl nalézt noviny, které by neřešily skandál okolo filmu. (Komiks)
- Podle novináře Denise Kuljiše režisér Zafranović diváky ve filmu mystifikuje, protože v Dubrovníku nebylo hnutí antifašistického odporu. Partyzáni do města přišli, přičemž zastřelili každého, kdo kolaboroval s fašisty, což se týkalo převážně majitelů obchodů, kteří během války nezavřeli. (Komiks)
Reklama