Dáma ze Šanghaje

Řečeno s Trigorinem z Racka: ,,Nic jsem nepochopil. Ale s potěšením jsem se díval!" Bezprostředně po projekci jsem si myslel, že mám jasno, jak se to všechno semlelo, ale stačilo pár vhodně mířených otázek přátel, s nimiž jsem v kině byl, a sesypalo se mi to jako domeček z karet. Každopádně kdyby se mě někdo ptal, co to vlastně jen ten ,,film noir", zcela jistě bych ho odkázal na tento snímek. Je tu totiž úplně všechno: nádherná femme fatale, hrdinovy osamělé monology, doky, složitá zápletka, zrcadlové bludiště a dokonce i čínská čtvrť (to není projev rasismu dobrého Cimra, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek). Tak trochu záhadný, přesto však podmanivě krásný film. Pro milovníky noirovek naprostá lahůdka - při posledním monologu se zblázníte blahem! (14.08.2015)

Reziser Orson Welles /Obcan Kane, The Magnificent Ambersons/ natocil len priemerny film -noir, ktoreho priemernost sa ukazuje v plnej krase. Pribeh je prilis prekombinovany, divak sa v nom lahko strati. Dialogy su sice cynicke, ale v ramci noirovej jazdy sa mi zdali dost slabe a slabo prepracovane : Out of the Past s Robertom Mitchumom je proste u mna vyssie. Realie San Francisca 40. rokov su fajn, ale ako som spominal, pri filme sa divak dost nudi, a casto som pozeral na hodiny, kedy uz konecne film skonci. A este viem aj o tom, ze ynspiraciu k natoceniu filmu vzal samotny Welles z akejsi lacnej knizky, ktoru citala pani pri pokladnici v kine. Co vsak potiahlo film do priemeru, su herecke vykony krasnej Rity Hayworth /Gilda/ a rezia samotneho Wellesa. Welles ako reziser mal uz roku 1947 to najlepsie za sebou /Citizen Kane/. Zaver bol odbity a miestami dost nudny. 69 % (15.07.2014)

Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. (21.03.2009)

Je to asi rouhačství, ale pro mě nejuspokojivější Welles: Žádná velká témata ani velké příběhy jako v Občanu Kaneovi, Ambersonech nebo Falstaffovi, místo toho šestáková historka jako záminka pro radostnou filmařinu, která neslouží vyšším cílům ani si nic nedokazuje — v Cizinci vzorně naplňoval žánr a podlézal divákovi, tady si s žánrem pohrává, zápletku moc neřeší, nedoříkává věci, klidně si dovolí být ukecaný a teatrální — může, protože atmosféra jak bejk protože nádherné a funkční kompozice a svícení, které se naučil na „větších“ filmech — a protože podmanivý hlas, který z těch monologů dělá poezii — suché komentáře, nadhled, humor, dialogy, všechno trošku předimenzované, ale proč by ne (realismus není jediná cesta a může taky pěkně nudit) — postavy nejsou „uvěřitelné“, ale mj. díky výrazným typům v obsazení mají velmi živoucí rysy, vlastnosti, slabosti, vzájemnost a smutky, kterými oslovují a přece jen cosi netriviálního o světě říkají — soudní scéna (tragédie uprostřed (povedené) frašky, střihy mezi šachovnicí a porotou už už na hraně symbolismu, který neměl rád) — pouťová scéna (hotovej Bergman) — extáze z drobností jako závěrečný odchod skrz turniket, který už nejde otočit zpátky — studio podle něj „zkazilo“ hlavně hudbu (jeden stokrát přearanžovaný motiv a spousta mikymauzování), ale ona funguje. Klenůtek, pocitovka, esence Wellesova stylu, dát si znovu, pustit ženě (poslední bod splněn se značným ohlasem). (01.12.2018)

Pokud se nehodláte posadit na prdel z řemeslné stránky, tak vás čeká nevýrazný prázdný noir, kde jsou postavy jenom "aby se neřeklo." Rita Hayworth je nádherná ženská ( v krátkém sestřihu bych jí skoro nepoznal, jsme zvyklý na "Gildu" ), ale tady nežije. Orson Welles má uhrančivý přízvuk, ale to je asi tak všechno. Tenhle film není vůbec o lidech. Jediné, co mě okouzlilo, byla hudba. V pozadí hraje téměř neustále. (18.02.2007)