Proces

Pocit viny za to, že člověk žije. Bloudivá cesta Josefa K.(jako všech vědoucích i nevědoucích). Když jsem četl prvně tenhle nedokončený román, tak mi mimo jiné přišlo na um, že se vše odehrává jen v hlavě autora. Později zase, že jde o odraz lidské existence. Člověk je zde, aniž by měla jeho existence jakýkoli smysl. Může být šťastný, může být smutný, ale to nic nemění na tom faktu, že dočasnost lidského života platí pro každého a nesmyslnost života rovněž.***Filmy, které byly natočeny podle knih F.Kafky ukazují jak je nemožné dostat do nich atmosféru a zvláštní kouzlo autora, který je psal. Nejvíce se mi osobně líbí film KAFKA z roku 1991. Jenomže J. Irons není Kafka, jen hlavního hrdinu přibližuje.***Tento film ukazuje výklad Orsona Wellese. Že se mu povedl jak se mu vyvedl, tak to je jako s výkladem každého, kdo se pouští do díla F.Kafky. Každý k tomu něco řekne, ne každý něco zajímavého...***Bezesporu jde o zásadní dílo světové literatury.*** (17.10.2010) (18.10.2010)

"Svět je bláznivý a postrádá smysl.." Vyznat se v onom bizardním/kafkovském případu obviněného úředníka Josefa K. je poměrně složité. Skoro tak složité, jako je pro samotného Josefa složité najít cestu z labyrintu chodeb soudní budovy, v níž jeho soud probíhá. I samotný film Orsena Wellese mi místy přišel jako takový labyrint, v něž se musí člověk chvíli rozkoukávat, než se v něm může začít dobře orientovat. Hodně na mě každopádně zapůsobila vizuální stránka filmu (ať už šlo o hru světel nebo nápaditou výpravu/architekturu). Trošku bych měl ale asi výhradu k hudební stránce filmu. Ač mám onen hudební motiv od Bacha velmi rád, zde bych spíše ocenil něco trošku smutnějšího. Něco co by podpořilo přeci jen asi tísnivější atmosféru filmu. Z herců se mi  asi nejvíce líbila Rony Schneider v roli advokátovy sekretářky. Jinak ony scény u advokáta (zejména ta posední) patří v celém tom příběhu/filmu mezi to nejabsurdnější, na co zde člověk může natrefit. Snad jen následná scéna, kdy Josef K. spěchá po točitém schodišti za portrétistou soudů, aby s ním pak mluvit v jeho půdním ateliéru, kde tu jejich rozpravu sledují před dřevěné mřížové dveře snad desítky ženských očí, toto vše předčí. Za mě asi nejpůsobivěji natočená scéna. K samotnému konci snad jen poznámka, že původní Kafkův konec (poprava Josefa K. za použití nože) by mi přišel asi tísnivější než filmový konec s použitím dynamitu. (21.05.2023)

Wellsova adaptace Procesu vás uchvátí krásou nekončící noční můry, z které je vysvobozením pouze smrt. Vizuální stránka je jednoduše strhující, tenhle film si vyloženě říká o velké plátno (Projekt 100?). Modernizace a úpravy mě nijak nepohoršily, naopak atmosféra odpovídá mým vzpomínkám na knížku. Jestli máte neklidné spaní, Procesu se zdaleka vyhněte! (19.06.2007)

Nedovedu si představit, co by mohl tenhle film říct člověku, který nečetl předlohu. Já ji ovšem četla, tak můžu říct, že mi dal docela dost. Hlavně po vizuální stránce se Wellesovi opravdu povedl. Na druhé straně strašně ošidil spoustu působivých věcí, hlavně scéna v chrámu se tam skoro nevyskytuje a nejhorší je jeho pojetí závěru - proč ho měnil? (30.01.2009)

Tvrdiť, že Proces je obrazovou štruktúrou vedome komponovaný bez akejkoľvek symboliky je rovnako odvážne, ako stavať na ich anatomickej hĺbke, keďže vchádzajú len do akýchsi ideí umeleckého sprostredkovania bez jednotnej naratívnej väzby a ešte dokonca i bez dákych informatívnych súvislostí, ktoré by časový priebeh súvzťažne prehlbovali v dramaticky čitateľnejší hybrid príčinnosti a následkov. Táto "Kafkovka" je dobovo ladená odlišne a to na 60-te roky, v ktorých jej štýlové rozhranie vznikalo ako na objednávku mladej generácii, ktorú okolie nedokázalo za žiadnu cenu pochopiť. Franz sa naproti tomu usiloval v období neistoty preciťovať svoju psycho-analytickú sondu sťa individuálny rozpor vlastnej integrity presadiť sa v rozmedzí duševných tlakov, než v kontexte masového opovrhovania spoločenskej exklúzie. (01.11.2015)