Proces

Dejovo nie príliš uchopiteľné, ale formálne je to absolútna bomba. Welles urobil z európskej konkurencie tej doby lacné a nudné inscenácie. Dvojhodinová nočná mora, ktorú netreba úplne chápať, ale stačí ju zažiť. Navyše tam pobehuje nadržaná Sissi a končí to výbuchom. Fakt neviem, čo si od vyše polstoročia starého artu priať viac. 10/10 (01.08.2018)

V první řadě nutno říct, že Orson Welles si klasiku pera Franze Kafky poměrné volně upravil. Skáče v čase, použivá jiné stupně narace, škrtá postavy... Což je sice obvyklá záležitost, ale u takhle koncepčně postavené útlé knížky to snad nebyla potřeba. Tenhle fakt mě na začátku, přiznám, mírně rozčiloval. Na druhou stranu se mu podařilo docela věrně převést do filmového plátna onu "kafkovskou atmosféru" (terminus technicus) dekadentní beznaděje. Navíc měl dobrý čich na protaginustu hlavní postavy - Josefa K. - v Anthonym Perkinsovi, který poměrně komplikovanou postavu zvládl na jedničku. Celkově dávám za čtyři hvězdy... Ač je Proces do jisté míry nezfilmovatelný, Wellesovi se podařila převést skvělá atmosféra. Mohl se ale více držet originálu, film by pak i pro nezasvěcené vyzněl srozumitelněji... To be in chains is sometimes safer than to be free. (21.06.2009)

Filmový prepis Franza Kafku v podaní Orsona Wellesa je obdivuhodný. Podarilo sa mu majstrovsky vykresliť povestnú kafkovskú atmosféru (izolácie, absurdnosti, nelogickosti). Čiernobiely materiál, expresívne svietenie, výrazné podhľady, nadhľady či vychýlené kompozície zvádzajú k označeniu „noirovej“ adaptácie. Príbehu Jozefa K. táto štylizácia (a Wellesov rukopis) neskutočne svedčí. Navyše tu máme skvelé kulisy. Skľučujúce interiéry: divadelné, neraz expresionistické, kde sú stropy buď znížené až po hlavy protagonistov, alebo vysoké, tiahnuce sa až do neba (napr. taká banka vyzerá ako obrovský, nekončiaci sklad s open-space kanceláriami). Exteriéry zasa pôsobia postapokalypticky: ulice sú vyľudnené, bez zelene a života, budovy opustené a schátrané. Kasting je dokonalý: Norman Bates je konečne súdený, Welles sa opäť dotýka zla a oči tešia pôvabné dámy (Moreau, Schneider). Depresívna spokojnosť. (24.01.2023)

"Svět je bláznivý a postrádá smysl.." Vyznat se v onom bizardním/kafkovském případu obviněného úředníka Josefa K. je poměrně složité. Skoro tak složité, jako je pro samotného Josefa složité najít cestu z labyrintu chodeb soudní budovy, v níž jeho soud probíhá. I samotný film Orsena Wellese mi místy přišel jako takový labyrint, v něž se musí člověk chvíli rozkoukávat, než se v něm může začít dobře orientovat. Hodně na mě každopádně zapůsobila vizuální stránka filmu (ať už šlo o hru světel nebo nápaditou výpravu/architekturu). Trošku bych měl ale asi výhradu k hudební stránce filmu. Ač mám onen hudební motiv od Bacha velmi rád, zde bych spíše ocenil něco trošku smutnějšího. Něco co by podpořilo přeci jen asi tísnivější atmosféru filmu. Z herců se mi  asi nejvíce líbila Rony Schneider v roli advokátovy sekretářky. Jinak ony scény u advokáta (zejména ta posední) patří v celém tom příběhu/filmu mezi to nejabsurdnější, na co zde člověk může natrefit. Snad jen následná scéna, kdy Josef K. spěchá po točitém schodišti za portrétistou soudů, aby s ním pak mluvit v jeho půdním ateliéru, kde tu jejich rozpravu sledují před dřevěné mřížové dveře snad desítky ženských očí, toto vše předčí. Za mě asi nejpůsobivěji natočená scéna. K samotnému konci snad jen poznámka, že původní Kafkův konec (poprava Josefa K. za použití nože) by mi přišel asi tísnivější než filmový konec s použitím dynamitu. (21.05.2023)

Stejně jako u Kafkovy Proměny, tak i v Procesu se hlavní postava, Josef K., dostává hned na začátku do naprosto absurdní situace a na světě je hned množství nezodpovězených otázek, na jejichž odpovědi budeme čekat marně. A Orson Welles se rozhodl, že tento netradiční román převede na filmové plátno, a to se mu IMHO povedlo. Do hlavní rola obsadil Anthonyho Perkinse, který už dva roky předtím dokázal, že v thrilleru (Psycho) na sebe dokáže upoutat diváckou pozornost. Orson Welles, coby proradný advokát s pronikavým hlasem a sebevědomým výstupem, skvěle vyvažoval labilního Perkinse. Třešničkou na dortu bylo obsazení Jeanne Moreau a Romy Schneider, které dodávaly filmu půvab. Nejpůsobivějšími scénami byl rozhovor Josefa a Leni během bouře a Josefův útěk úzkými chodbami před rozjívenými děvčaty. Zkrátka velmi kvalitní filmová adaptace literární klasiky, ve které stojí v popředí nicotnost jednotlivce, jenž se snaží vzdorovat systému, který je ale skrz naskrz zkažený, a tak vše spěje k nevyhnutelnému závěru. (23.03.2013)