Tři tisíce let touhy

George Miller si natočil takovou dospělejší hollywoodskou pohádku po vzoru příběhů „Tisíce a jedné noci“ s podmanivým vizuálem, nápaditými střihy a charismatickým Idrisem Elbou, jenž to zejména svým hlasem celé táhne na svých bedrech, seč mu síly stačí. Ale stačí to i divákovi? Tři tisíce let touhy se snaží květnatě vyprávět epický příběh o lidství, niterných touhách, lásce a věčnosti, ale všechna ta vznešená témata utápí v tak dramaturgicky rozbředlé formě, až se z toho člověku točí hlava. Celou dobu jsem neměl nejmenší tušení, kam to celé vlastně směřuje, a když to na konci konečně někam dosměrovalo, nebyl jsem o nic moudřejší. Prakticky ani nerozumím, kdo má být cílovkou téhle konvenčně vyprávěné fantasy, protože ten banální děj a karnevalové uchopení může imponovat snad jedině dětem - a ty se na film nedostanou, protože to má kvůli nahotě a sexu eRkový rating. Zatímco Miller před lety snad všechny překvapil svou svěží a dynamickou režií u Zběsilé cesty, zde skoro působí jako fosílie rozplývající se nad lehce intelektuálnější červenou knihovnou. Opravdu nechápu, komu to je určené, a nevěřím, že se tomu podaří na tržbách získat byť jen třeba pětinu rozpočtu zpět. [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Kedysi som videl Kura na Slivkách a dostalo sa mi vizuálnej žranice. Potom som pozrel ranné filmy Terryho Gilliama a bol som unesený jeho bizarnosťou a rozprávačským talentom. No a teraz prišiel George Miller a skĺbil niečo zo Sartrapi a Terryho a pridal do toho svoj trademark nejsť v zaužívaných konvenčných rozprávačských postupoch a vytvoril toto. Úplne chápem, že sa to minulo účinku a že to ľudia považujú za nudu. Ten príbeh má ale veľmi veľa vrstiev. Dá sa čítať rôznymi spôsobmi. Je tu symbolizmus, je tu lyrickosť a rozprávkovosť, je tu romantická línia a jej dôsledky a fakt, že nakoniec o tie tri želania v zásade vôbec nejde. Ale o príbehy a ich dôležitosť a potom zase len o tie príbehy a ich dôležitosť. A vy si po dopozeraní môžete veriť čomu len chcete, ale faktom zostáva, že tie príbehy tu budú, aby boli vyrozprávané znova, len možno trošku inak. Ten film skrátka neustále skúša čím by vás ohúril alebo emočne načal. V dnešnej dobe to bol hlúpy pokus. Na takéto typy filmov už takmer neexistuje publikum. Ja som za existenciu tohto skvostu ale neuveriteľne rád. Pre mňa tam funguje všetko. A potešil aj štek Davida Collinsa z Umbilical Brothers. (22.09.2022)

Nový kousek od pána co stojí za nejlepším filmem co kdy vznikl. Tři tisíce let touhy rozhodně není jak Mad Max. Připomíná ho jedině v audiovizuálu. Fantasy od Millera je pohádková podívaná pro dospělé která si občas dokáže utáhnout sama ze sebe. Idris Elba je tahoun celého filmu. V první polovině vydime epickou fantasy historickou jízdu. A druhá půlka se tváří jako romantická konverzacka. Ale všechno je to tak krásně stylové. Instantní klasika a doufám že se o tom bude ještě dlouho mluvit. Šary Vary, kino Scala (17.07.2022)

Jedna z nejosobitějších fantasy posledních let, dost možná vůbec, která však nejde nikomu naproti. Zdánlivě klasický námět překovaný v neotřelý originální koncept, který dokonale naplňuje žánrová pravidla, ale zároveň je rozbíjí a uvědoměle komentuje. Na jednu stranu dekonstrukce pohádky, na druhou čistá krásná pohádka s myšlenkovým přesahem. Film překvapuje / odrazuje / oslovuje již specifickou strukturou, jelikož valnou část stopáže tvoří příběhy-flashbacky a zbytek se odehrává povětšinou v jednom hotelovém pokoji. Skrze příběhy-flashbacky Miller prezentuje svůj osobitý vizuál a krásnou scénografii, zároveň dává jasně najevo, že si zakládá i na malých detailech, protože ty přece jen tvoří celek - postavy v Osmanské říši skutečně mluví turecky, nikoliv anglicky s přízvukem, archetypální dějové rámce i decentní implementace magických prvků dávají vyprávění kouzlo a pohádkovou atmosféru, příběhy na sebe tématicky přirozeně navazují. V rámci “hlavního” děje je hrdinka (ne náhodou vystudovaná naratoložka, ať už to je cokoliv) konfrontována s těmito archetypy a sama je konfrontuje, vzniká tak metažánrová hra, kde se obcházejí pohádková pravidla a naráží do sebe skutečný a magický svět. Film se bohužel v posledním dějství snaží neohrabaně dojít k rozhřešení a až příliš rozšafně a obrazně předává různé velké myšlenky, což mi silně brání dát vyšší hodnocení, nicméně se pro mě i tak jedná o jednu z nejzajímavějších a nejpodnětnějších fantasy, které jsem zatím viděl. Jinak scéna vypuštění džina z lahve je top a hýří nápady, miluju tu scénu! 8/10 (27.06.2023)

Nejdebilnější film letošních Varů, který posloužil jen jako vycpávka mezi závěrečným vyhlášením a následnou afterparty v Puppu. Celé to šlo mimo mě a přišlo mi to veskrze nesnesitelné (což mě ani moc nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že nesnáším Tildu Swinton, ale stejně - nechápu, co ten film vlastně ve Varech dělal). S odstupem pár týdnů už v podstatě nevim, o co tam šlo, jen si pamatuju moje absurdní přání, aby místo toho radši někdo pustil Aladina. (12.08.2022)