Dotek zla

Větší zlo, než si dokážete představot v mafii může vytvořit už jen zkorumpovaný policejní úředník.. Příběh o mocném kapitánovi pohraniční policie malého města, který podvádí-falšuje důkazy, opíjí se ve službě a vraždí a to jen proto, aby obhájil svou neotřesitelnou pozici na stanici před nadřízenými.. V cestě mu však stojí chrabrý mexický vysoce postavený a uznávaný policista. Dvě tváře zákona se utkají v tomto slušném amer.thrilleru se spoustou zvratů a mnoha mrtvými. (15.04.2012)

Dotek zla je bezpochyby filmová legenda a ze superlativů v komentářích bych dokázal sestavit kandidátský projev na prezidenta. Jenže Orson Welles u mě není nekritizovatelná persóna, po pravdě řečeno jsem dosud od něj viděl pouze Skvělé Ambersony a čas jsem si dosud neudělal ani na legendárního Občana Kanea, takže si můžu dovolit na plná ústa prohlásit, že Dotek zla je spíš než skvělý biják slušný průšvih. Pochopitelně má i své klady, dobrou kameru, herecký výkon samotného Orsona Wellese, který pro úspěch snímku zestárl a zpustl k nepoznání, jenže co naplat, scénář, dialogy a bohužel i samotná režie ten film výrazně potápí a v mých očích vůbec jako žánrový snímek nefunguje. Abych pravdu řekl, k žánrům, kam byl film zařazen, bych snad přidal ještě komedii, protože mi neustále připadalo, že tohle prostě scénárista a režisér nemůžou myslet vážně. Jenže zatímco Hitchcock své thrillery odlehčoval humornými scénami naprosto záměrně, tady mám pocit, že jde spíš o kouzlo nechtěného. Je to naivní, odtržené od reality a pohříchu i nudné. Noirový krimithriller by měl být postaven na napětí a překvapení, jenže toho tady nebyl ani ždibíček. Pro mě výrazné zklamání a poznatek, že tenhle film už nikdy více. Celkový dojem: 40 %. (30.10.2012)

Není jen tak vyznat se hned napoprvé ve všem dění a postavách, ale to bohatě vynahradí ambiciózní režie, temná aura zapadákova na hranici s Mexikem (“border towns bring out the worst in a country”) a výborný, opuchlý a opocený Wellesův policejní darebák (ani jsem ho nejdřív nepoznal), který ač je svině, vzbuzuje i vlnu sympatií a jeví se překvapivě plastický po stránce dobra-zla a psychologie. #Noirvember (22.11.2021)

Veleslavné tři minuty souvislého a kompozičně náročného záběru z průvodního pouličního intra, kvantum kamerového hračičkovství (mistrovství) kladoucí důraz na charakterizaci postav jejich unikátním nasnímáním a na bohatý smyslový p(r)ožitek, dynamický střih, silně tíživá atmosféra dosahující efektu oparem zahalené noční můry, to vše v žánrově nezbytné studii černobílé, trefný humor v komentujících/doplňujících "symbolech", předjímání Psycha, nezaměnitelný autorský styl, netradiční obsazení pro netradiční role (např. Heston - Mexičan) a sám (korpulentní) Orson Welles jako odpudivé, ale zároveň politováníhodné ztělesnění pokřiveného policejního ega. Více snad netřeba dodávat. (10.09.2008)

Nezdravě obézní a navrch vycpaný génius Orson Welles je tady jednou z nejlepších karikatur, co film stvořil. Když si vezmeme, že podobnou roli nabalil režisér sám sobě, nezbývá než pokorně smeknout. Do panoptika příšer bych přitom zdaleka neposílal jen jeho. Vstupenku už by měla pomalu připravenou i Marlene Dietrich, jejíž věčně propadlé líce a voskový výraz začíná být symbolika jako hrom. A nemluvě o nečekaném Charltonu Hestonovi, který hraje tu nejméně pravděpodobnou roli s velkou grácií. Celý tenhle noir je prošpikován nápaditostí, drobnými rysy geniality. Zavání to nabubřelostí, sám Welles vychytává pro sebe ty nejvypiplanější scény a s dějem si vlastně dělá, co se mu zamane. Je to čarující film, bere z noirového umění to nejlepší a zároveň dává tušit, že se doba chýlí ke konci. Nejen žánru, ale i výjimečného Wellese, ten mohl v Evropě dokázat věci převratné, jenže... (20.04.2010)