Dotek zla

,,NĚKDO BUDE MUSET USTOUPIT… NEBO TO NĚKDO PĚKNĚ ODNESE."... /// (Director's cut) /// Dost blbý. Postavy se chovaj blbě, prostředí je blbý (taky noir, ale spíš blbý), dialogy blbý. Velkej chlap Hank vypadá solidně (snad proto, že je na sladký a kořalku). Blbost vzbuzuje emoce a možná nepřekvapí, že konec je taky blbej. Ale co, aspoň jsem konečně viděl v nějakým filmu M.Dietrich a taky se přesvědčil, že Janet Leight byla solidní kůže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Badge Of Evil“, kterou v roce 1956 napsal Whit Masterson, jsem nečetl. 2.) Mám černobílou televizi (na který filmy nevypadaj blbě). 3.) Thx za titule ,,ThooR13“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.09.2014)

Bez ohledu na míru Wellesovy kontroly nad finální podobou filmu (resp. jeho různými verzemi) považuji právě Dotek zla za jeho vrcholný počin. Kompozicemi i vyprávěním dynamický, téměř v reálném čase vyprávěný noirový příběh pádu policejního kapitána, připomínajícího chladnokrevným jednáním, vzezřením i způsobem snímání (z podhledu a v expresionisticky vychýlených úhlech) hororové monstrum, je pro mne vzorovou ukázkou „pure cinema“. Práce s několika plány akce, sugestivní vysoce kontrastní stínohra, akci plynule sledující a na měnící se pozice postav flexibilně reagující kamera (díky vedení naší pozornosti rozmístěním figur, změnami velikosti záběru a přerámováváním mohou klíčové scény filmu trvat několik minut, aniž by se to jakkoli projevilo na tempu vyprávění), přesný, často ironický a někdy záměrně diskontinuitní střih – to všechno přispívá k tomu, že styl nejenže strhává pozornost sám k sobě (aniž by narušil realistický, místy až dokumentárně veristický ráz řady scén), ale hlavně nese významy, posiluje příběh a přispívá k atmosféře permanentního ohrožení, před nímž není úniku (a to i ve scénách snímaných ve velkých celcích, zdůrazňujících izolovanost hrdinů). Bezútěšnosti napomáhá povýšení antagonisty na ústřední a skutečně fascinující postavu. Vargas a jeho milenka jsou oproti tomu relativně ploché melodramatické figurky, které chtějí hlavně vypadnout z předpeklí, v němž vinou úvodní exploze uvízli (jakkoli je pro liberální vyznění filmu i pro jeho téma hranic mezi různými reálnými i imaginárními prostory podstatné, že jde o smíšený pár). Ať jej vidíte poprvé nebo poosmé, Dotek zla vás dokáže překvapit porušováním hollywoodských žánrových konvencí, stylistickou promyšleností i tím, že nepůsobí chladně a strojeně (jinak by se zřejmě nestal kultovním). Není v něm takřka jediného „obyčejně“ působícího záběru (když už, s velkou pravděpodobností jde o některou z dotáček, nad nimiž neměl Welles kontrolu). Mnoho stejně poctivých a vtahujících učebnic toho, jak vyprávět obrazem, neznám. 95% Zajímavé komentáře: Adrian, Radko, Madsbender (23.12.2018)

Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) (14.08.2010)

Idol polície, ktorý ma v radoch polície výbornú povesť sa postupne topí v špine, ktorú roku rozsieval. "Je to výborný detektív, ale mizerný policajt... Trochu ma prekvapila málo využitá M. Dietrichová, ale hlavné hviezdy Ch. Heston a O. Welles v tomto kvalitnom noir-thrilleri hrajú skvele. Vzhľadom na rok výroby nadčasový film. 80%. (28.10.2012)

Veleslavné tři minuty souvislého a kompozičně náročného záběru z průvodního pouličního intra, kvantum kamerového hračičkovství (mistrovství) kladoucí důraz na charakterizaci postav jejich unikátním nasnímáním a na bohatý smyslový p(r)ožitek, dynamický střih, silně tíživá atmosféra dosahující efektu oparem zahalené noční můry, to vše v žánrově nezbytné studii černobílé, trefný humor v komentujících/doplňujících "symbolech", předjímání Psycha, nezaměnitelný autorský styl, netradiční obsazení pro netradiční role (např. Heston - Mexičan) a sám (korpulentní) Orson Welles jako odpudivé, ale zároveň politováníhodné ztělesnění pokřiveného policejního ega. Více snad netřeba dodávat. (10.09.2008)