Dotek zla

Převelice naivní film, v němž nefunguje vlastně vůbec nic. Možná, kdyby scénáři dodal někdo zručný méně trapné dialogy, přizval herce, kteří nebudou toporní či přehrávající, a na režisérskou stoličku posadil někoho, kdo umí vybudovat atmosféru, nemuselo to dopadnout tak tragicky. Na tomto filmu je jediné noir, odehrává se téměř celý ve tmě. Po dvou neúspěšných pokusech jsem si dala závazek, že tenhle film prostě musím vidět, když je to klasika. Inu, zase hodně dlouho nebudu chtít vidět žádnou klasiku, mohla bych se opět stydět za tvůrce, jako v tomto případě. (30.01.2019)

Rozhodně nedoporučuju si při tomhle filmu dělat snídani, protože, jak nakonec sami zjistíte, odejít byť jen dvě sekundy je totální demence. Ten příběh je hodně složitej a musíte se na něj soustředit (což jsem zjistil až když jsem po 5-ti minutách opět usedl k televizi..). V Doteku zla je k mání také mnoho postav, které navíc vypadají ve tmě všichni stejně (až na Janet Leight, které svítí ošacení na míle daleko) a pak je tam element jménem Orson Welles. Až poté, co si všimnete jeho gigantického "Milana" (=břicho) zjistíte, že je nejen bláznivým režisérem, ale i hercem. A kdyby nebylo nechutných detailních záběrů jeho obličeje (snídaně byla mnohdy až v krku :D), byla by to jasná Oscarová bytost. Metál by si ovšem zasloužil kameraman, která předvádí neskutečnou exhibici. Slavná úvodní scéna, kdy kamera letí přes celou ulici, je tak geniálně promyšlená, že 90% dnešních kameramanů nemá oproti němu šanci. Moc pěkný a proto 75% (03.03.2009)

Dotek zla... se mě nedotkl tolik, kolik bych si byl býval přál, protože Ramirez a noir, to se rýmuje. Ono natočeno je to velice kvalitně (jak jinak, když jde o dílo Orsona Wellese), ale mně osobně to přišlo celkově takové chladné, nedokázal jsem tomu věnovat pozornost, nedokázal jsem sympatizovat s padouchama a přát nehappy-end Hestonovi s krásnou Janet Leigh (jestli ta neměla z motelů noční můry, tak už nikdo :-). Ale každopádně se tento film může směle řadit mezi ty nejklasičtější díla, leč mě to krapet minulo, my bad :-) (17.11.2014)

Dôvodom, prečo sa haustóriá zla filmu nedotýkajú, ale priamo hĺbkovo penetrujú do jeho útrob, nie je len vypĺňanie klasických žánrových parametrov v takých dávkach, až im praskajú žalúdky. Výraznú úlohu v tejto veci zohráva choreografia kamery. Užíva si zlovestné pohľady, netradičné uhly a najvyššie méty skonáva pri žeriavových jazdách nad vyprahnutou krajinou alebo mestským chaosom, čo vytvára veľmi sugestívny dojem zlovestného, cynického tanca na hroboch ľudských hodnôt hodnôt. .... Virtuozita práce s kamerou v Dotyku zla môže hravo sekundovať kamere v Hitchcockovom Vertigu a svojou naliehavosťou, hrotiacou dianie na plátne do extrému, sa hravo vyrovná aj Frankenheimerovej snímke The Seconds, natočenej o 8 rokov neskôr. Dotyk zla je tiež možné označiť za jedného (spolu napr. s Hitchcockovým Rope) z predkov Noého opusu Enter the void, keďže postupy v ňom použité a dotiahnuté do konečného štádia technickej bravúrnosti, majú korene, bezprostredne sa snúbiace so zlom, práve tu, vo Wellesovom filme. (28.04.2014)

Orson Welles byl v roce 1958 buďto fakt velký herec, anebo hnusný tlustý prase. Každopádně tady vypadá jako to druhé a film s ním padá. On měl ztělesňovat zlo, ale jeho postava na obrazovce vyvolává spíš dávící reflex. Taky se mi vůbec nelíbila kamera, některé záběry přes rameno jedné postav zkreslující perspektivu druhé postavy. Ani v dabingu ČT 1995 to nedostalo lepší jiskru. (10.02.2018)