Dotek zla

Mňamozní noir s obrovským Orsonem Wellesem v nezapomenutelné roli policajta s geniálním čichem na pachatele, ale sklonem k čokoládě nebo případně silnějšímu pití. Dokonalý protiklad k uhlazenému hejskovi Hestonovi s mexikanským knírkem, mladou paničkou a nezlomným morálním kompasem. Zlato se skrývá v detailech a drobných poznámkách pod čarou. Mockrát se z DOTEKU ZLA opisovalo, ale originál bude jen jeden. (31.05.2023)

Zhlédnuta DC (112 minut) verze. Tak po tomhle je to jasné - Orson Welles je génius. Jak jsem si u filmu Citizen Kane lámal hlavu proč je tak vysoko v žebříčcích, tak tady si lámu hlavu nad tím, proč je tento snímek tak nízko. Tento geniální noir patří MINIMÁLNĚ do první dvoustovky nejlepších filmů, přesně, jak je tomu na IMDb. Charltona Hestona jsem ani nepoznal, stejně jako Marlene Dietrich či samotného Wellese. Ale to mi vůbec nevadilo a na mém zážitku z tohoto filmu to neubralo ani kousek. Navíc jsem se přistihl, že opravdu miluju noir filmy, ty hry se stíny, kdy vás pár temných stínů dokáže, když ne vyděsit (přeci jen v dnešní době, je to trošku složitější a diváci jsou zvyklí na mnohem více) tak alespoň dostat do té správné nálady. Tady nemusím s hodnocením či označením "klasika" váhat ani vteřinu. 100 %. (08.01.2012)

Nemám nic proti tomu, aby detektiv Quinlan usvědčoval vrahy na základě intuice, protože je to pořád o něco přesnější, než losováním. Quinlan je totiž ve své rozporuplnosti tak úžasnou postavou, že hledání důkazů považuji za ztrátu času. Quinlan samozřejmě hrdě hájí spravedlnost, ale přesto má v sobě mnohem víc zla než celý mafiánský klan Grandiových dohromady a učebnicově kladný sympaťák Vargas se může jen snažit občas vykouknout ze stínu charismatu pana detektiva. Když se k tomu přidá hrdost paní Vargasové, smutné oči tušící Tanyi a neuvěřitelná práce s kamerou, tak musím konstatovat, že na tento snímek jen tak nezapomenu. (01.03.2013)

Tak tomuto poviem inteligentná kriminálna „film-noirovka“. Dramatický, morálny súboj dvoch velikánov filmovej tvorby - O. Welles na strane temna a na strane dobra si len ťažko predstaviť vhodnejšieho kandidáta ako bol Ch. Heston (možno tak ešte J. Stewarta). Samotný príbeh bol síce výborný, no nešlo o nič výnimočné. To mi však celkom netradične prišlo ako menej dôležité. Omnoho dôležitejšie tu bolo geniálne vykreslenie hlavných postáv. O. Welles dokázal zahrať svoju temnú postavu morálne hnijúceho človeka a skorumpovaného policajta tak famózne, že odteraz sa mi pri týchto pojmoch vždy vybaví jeho tvár. Opäť na seba dokázal strhnúť všetku moju pozornosť. Tiež vidno, ako sa pekne so snímkom vyhral aj po réžisérskej stránke - výborná práca so svetlom a tieňom, skvelá muzika a hlavne geniálna kamera. Aj vďaka tomuto čas strávený s týmto filmom ubehne ako voda. 85/100 (13.04.2017)

Dotek zla je bezpochyby filmová legenda a ze superlativů v komentářích bych dokázal sestavit kandidátský projev na prezidenta. Jenže Orson Welles u mě není nekritizovatelná persóna, po pravdě řečeno jsem dosud od něj viděl pouze Skvělé Ambersony a čas jsem si dosud neudělal ani na legendárního Občana Kanea, takže si můžu dovolit na plná ústa prohlásit, že Dotek zla je spíš než skvělý biják slušný průšvih. Pochopitelně má i své klady, dobrou kameru, herecký výkon samotného Orsona Wellese, který pro úspěch snímku zestárl a zpustl k nepoznání, jenže co naplat, scénář, dialogy a bohužel i samotná režie ten film výrazně potápí a v mých očích vůbec jako žánrový snímek nefunguje. Abych pravdu řekl, k žánrům, kam byl film zařazen, bych snad přidal ještě komedii, protože mi neustále připadalo, že tohle prostě scénárista a režisér nemůžou myslet vážně. Jenže zatímco Hitchcock své thrillery odlehčoval humornými scénami naprosto záměrně, tady mám pocit, že jde spíš o kouzlo nechtěného. Je to naivní, odtržené od reality a pohříchu i nudné. Noirový krimithriller by měl být postaven na napětí a překvapení, jenže toho tady nebyl ani ždibíček. Pro mě výrazné zklamání a poznatek, že tenhle film už nikdy více. Celkový dojem: 40 %. (30.10.2012)