Dotek zla

Nemám nic proti tomu, aby detektiv Quinlan usvědčoval vrahy na základě intuice, protože je to pořád o něco přesnější, než losováním. Quinlan je totiž ve své rozporuplnosti tak úžasnou postavou, že hledání důkazů považuji za ztrátu času. Quinlan samozřejmě hrdě hájí spravedlnost, ale přesto má v sobě mnohem víc zla než celý mafiánský klan Grandiových dohromady a učebnicově kladný sympaťák Vargas se může jen snažit občas vykouknout ze stínu charismatu pana detektiva. Když se k tomu přidá hrdost paní Vargasové, smutné oči tušící Tanyi a neuvěřitelná práce s kamerou, tak musím konstatovat, že na tento snímek jen tak nezapomenu. (01.03.2013)

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Nejen jeho vinou jsem tuto oldschoolovou podívanou sledoval dosti nezúčastněně, prostě mě to nějak nebralo a neubránil jsem se nudě. Určitě bych zde ale našel i řadu kladů - obrazová stránka je výjimečně zdařilá, totéž platí o hudebním doprovodu a hereckých výkonech (především mě potěšila Marlene Dietrich - byť její role je zde jen maličká, při jejích závěrečných slovech na mě šly mdloby z toho, jak působivě jimi tento film korunovala). Vršit chválu by bylo samozřejmě dlouho možno i na herectví Orsona Wellese, který je ve své roli skutečně dokonalý. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že mě tento film příliš neoslovil, a nemohu tedy hodnotit výše - hlavně ze začátku mě skutečně iritovalo, jak jsem vůbec netušil, o co tam krucinál jde - a bylo mi to hlavně nekonečně jedno. Závěr je ovšem dokonalý - čili když se to zprůměruje, vydá to na akorát na ty tři hvězdy. Vidět to v původním znění a v kině, asi bych hvězdu přidal, ale co na tom sejde. Mimochodem strašně se mi líbil následující filmový dialog mezi Quinlanem a Menziesem: Quinlan: "Vy jste se nějak skamarádili, ty a ten Mexičan. Tím se vysvětluje ta věc, co máš teď na sobě. Jak se tomu říká? Tomu, s čím teď chodíš." Menzies: "S čím chodím?" Quinlan: "Ano. Svatozář." Menzies: "Svatozář?" Quinlan: "Docela ti to sluší, Pete. Za chvíli budeš mávat křídlama jako anděl." (23.10.2012)

Miluji vypointované kriminálky s ne zrovna jednoznačnými hrdiny (z těch novějších L. A. -Přísně tajné, Obvyklí podezřelí). A právě tento film je nejčistší esence toho, co od takového filmu čekám a opravdu mě mrzí, že jsem velice dlouho otálel s tím, se na tento film vůbec podívat. Welles byl režisérský a herecký frajer a může ve filmovém nebi hrdě chodit s nosem nahoru. (24.12.2005)

Dotek zla je bezpochyby filmová legenda a ze superlativů v komentářích bych dokázal sestavit kandidátský projev na prezidenta. Jenže Orson Welles u mě není nekritizovatelná persóna, po pravdě řečeno jsem dosud od něj viděl pouze Skvělé Ambersony a čas jsem si dosud neudělal ani na legendárního Občana Kanea, takže si můžu dovolit na plná ústa prohlásit, že Dotek zla je spíš než skvělý biják slušný průšvih. Pochopitelně má i své klady, dobrou kameru, herecký výkon samotného Orsona Wellese, který pro úspěch snímku zestárl a zpustl k nepoznání, jenže co naplat, scénář, dialogy a bohužel i samotná režie ten film výrazně potápí a v mých očích vůbec jako žánrový snímek nefunguje. Abych pravdu řekl, k žánrům, kam byl film zařazen, bych snad přidal ještě komedii, protože mi neustále připadalo, že tohle prostě scénárista a režisér nemůžou myslet vážně. Jenže zatímco Hitchcock své thrillery odlehčoval humornými scénami naprosto záměrně, tady mám pocit, že jde spíš o kouzlo nechtěného. Je to naivní, odtržené od reality a pohříchu i nudné. Noirový krimithriller by měl být postaven na napětí a překvapení, jenže toho tady nebyl ani ždibíček. Pro mě výrazné zklamání a poznatek, že tenhle film už nikdy více. Celkový dojem: 40 %. (30.10.2012)

Zhlédnuta DC (112 minut) verze. Tak po tomhle je to jasné - Orson Welles je génius. Jak jsem si u filmu Citizen Kane lámal hlavu proč je tak vysoko v žebříčcích, tak tady si lámu hlavu nad tím, proč je tento snímek tak nízko. Tento geniální noir patří MINIMÁLNĚ do první dvoustovky nejlepších filmů, přesně, jak je tomu na IMDb. Charltona Hestona jsem ani nepoznal, stejně jako Marlene Dietrich či samotného Wellese. Ale to mi vůbec nevadilo a na mém zážitku z tohoto filmu to neubralo ani kousek. Navíc jsem se přistihl, že opravdu miluju noir filmy, ty hry se stíny, kdy vás pár temných stínů dokáže, když ne vyděsit (přeci jen v dnešní době, je to trošku složitější a diváci jsou zvyklí na mnohem více) tak alespoň dostat do té správné nálady. Tady nemusím s hodnocením či označením "klasika" váhat ani vteřinu. 100 %. (08.01.2012)