Minuta věčnosti

Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... (27.09.2021) (méně) (více)