V rytmu srdce

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)

Jestli hodlá Apple čas od času vystřelit s takhle procítěným dramatem, tak se mu budu snad upisovat častěji než jen skrze ojedinělé příležitosti mít službu na pár týdnů zdarma. Film o neslyšících jsem doposud snad žádný neviděl a z těch pár hudebních co už ano, je tenhle rozhodně na vrcholu. Dominic Toretto by se tady měl učit, co znamená slovo rodina! [viděno na Apple TV+ 5.2.2022] (05.02.2022)

Skvelé! Aj keď to podľa popisu vyznieva ako ťažkopádny príbeh, ktorý bude hrať na city, tak napokon to bolo veľmi veľmi vydarené. Najväčšou prednosťou celého filmu je samozrejme svojský dôvtip, ktorý ladne odľahčoval inak dosť náročnú dilemu sympatickej Ruby a jej hluchonemej rodiny. Videl som aj francúzsky originál La Famille Bélier, ale v americkom podaní sa mi to páčilo ešte o kúsok viac. Malo to taký lepší feeling, aj to rybárske prostredie sa mi pozdávalo viac. Zaslúžené 4*! (15.10.2021)

Dokonalé vykreslenie rodiny, ktorá je hendikepovaná, no napriek tomu funguje perfektne. Aspoň pokiaľ sa pozrieme na fungovanie v jej vnútri. Pri konfrontácií s okolitým svetom naráža na svoje limity, vďaka ktorým je v mnohých ohľadoch obmedzená. Film však pekne poukazuje na to ako sa dajú obmedzenia mininalizovať, ak vás pochopí a príjme okolie. Rešpekt a porozumenie je potrebné z oboch strán. Mládá Ruby má talent, nie len na spev ale aj herectvo. Omnoho výraznejšie pre mňa ale boli postavy členov jej rodiny a učiteľa hudby, pána V. Výborný rodinný film plný humoru, lásky, pochopenia a všetkého čo má rodina stelesňovať. (23.03.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)