Velryba

Víra, selhání, otázky viny či sexuality, přijetí sebe samého… Hollywood prostě comebacky miluje. Zatažené rolety, propocený gauč, pizza za dveřmi, černé okénko při on-line kurzech. Svou jedinou kamarádku (a zároveň zdravotní sestru) neposlechne. Vymlouvá se na zdravotní pojištění. Oba si ovšem uvědomují, že další kyblík kuřecích křidélek v kombinaci s obří nadváhou na hranici tří set kil může být Charlieho poslední. V sebedestruktivní životní etapě chce vysokoškolský lektor jediné: napravit jedno ze svých klíčových selhání. Už dávno totiž z Charlieho života vypadla (nyní) dospívající dcera Ellie plná nenávisti. Nasupená puberťačka je v jeho očích (jen) poraněné mládě, které potřebuje zachránit a ukázat své lidské kvality. A nebude jediná. V jeho samotářském tmavém kutlochu se vystřídá víc takových duší. Nicméně právě dialogy s dcerou jsou afektované a místy neautentické. Přepálené emoce, které se z nich měly vytěžit, na mě nepůsobily. A asi mi to celé vadilo víc než tlačení na city, za mě byla totiž hranice patosu pořád docela snesitelná. Darren Aronofsky znovu pracuje s tématy sebedestrukce či odcizení (a opět nechybí motiv náboženství) a následně i s jistou formou vykoupení. Samozřejmě se mluví a mluvit bude zejména o Brendanu Fraserovi, který splynul s rolí a s vrstvou tuku (maskéři velký palec nahoru) natolik, že o autentičnosti postavy nikdo pochybovat nebude. Ty jeho oči, to jeho zdůrazňování kladů, ty jeho grimasy při bolestech na hrudi… naopak oscarovou nominaci pro Hong Chau úplně nechápu. Aronofského kousky Requiem za sen, Wrestler či Černá labuť byly víc vtahující, komplexnější a dospělejší. Přesto mi tohle vypocené drama sedlo. (13.03.2023)

Veľryba je slušná intímna výpoveď o jednom nešťastnom človeku. Film, ktorý vyvoláva rôzne pocity. Skôr ľútosť, ako zhnusenie. A ešte hnev, že sa Charlie vzdal a nedokázal čeliť svojim démonom. A smútok, že v najdôležitejšej chvíli myslel na seba .. kde vtedy zostala Ellie? No a vďaku .. za ľudí ako bola Liz. Na Darrena celkom obyčajný film, nič netreba čítať medzi riadkami. Škoda toho patetického záveru. (14.03.2023)

Celé to stojí na výkone Brendana Frasera. A ten je famózny. Zvyšok filmu je iba ok. Občas zbytočne natiahnutý, občas sa príliš okato snaží dojiť slzy (záverečná scéna je kruto cez čiaru). Vo výsledku to však aj tak stále všetko končí pri hlavnom hrdinovi, ktorý zachraňuje mnoho problematických aspektov filmu. Okrem Pi za mňa najslabší Aronofsky. Ale v rámci (veľmi) komorných drám stále nadpriemer 7/10 (27.03.2023)

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)

Na film som pozeral akosi bez emocií. Do polovice filmu som čakal, že sa Charlie zmení kvôli dcére, že začne na sebe makať a že uvidíme bohovskú transformáciu. No a tu nič. Obyčajná dráma o vine a sebapoškodzovaní sa podaná mdlo, ako interiér hlavného hrdinu a outfity všetkých, ktorí v tom hrali. Ku koncu som sa už vyslovene nudil. (25.02.2023)