Frankenstein

Presne 3000 hodnotením na čsfd mohla byť Annabelle 3, ale akosi z toho zišlo, pretože únava po namáhavej práci spraví svoje a okrem toho ešte treba stíhať aj iné povinnosti. Nakoniec tak voľba padla na Frankesteina 1931, aj keď som film už videl kedysi dávno, pred vstupom do zradných vôd čsfd. Minimálne dva momenty by sa dostali do pomyselného prestrihu najlepších filmových scén, ktoré ak by som vytvoril obsahovaliby to najlepšie čo sa na filmovom plátne odohralo. Zrod Frankensteina, teda jeho prvý pohľad na nočnú oblohu a moment v ktorom sedliak nesie telo svojej mŕtvej dcéry Marie do dediny počas svadobného obradu Henryho Frankensteina a jeho snúbenice. Tentokrát to okolnosti zariadili tak, že okrúhle hodnotenie nedosiahlo plný bodový zisk kvôli niekoľkým slabým momentom v deji. Snáď to vyjde pri 3333 hodnotení a snáď to bude v kine. (28.06.2019)

Klasický úvod s vypravěčem jako z filmů Eda Wooda, je prostě dokonalý. "Vítej milý příteli, dnes vám poodhalíme hrozivý příběh o muži jménem Frankenstein. Možná vás bude šokovat. Možná vám nažene husí kůži. A možná vás k smrti vyděsí. Máš dost odvahy a silné nervy poodhalit hrozivý příběh o životě a smrti?" Mě teda Frankenstein přišel docela strašidelný. Scéna u rybníka byla naprosto výborná, zároveň hrozně smutná. Zápletka byla jednoduchá, ale aspoň měl příběh spád a všechno pěkně odsejpalo. Herci byli trochu prkenní, ale tak už to u těchto filmů bývá, jaká to ale škoda, že měl Frankenstein tak málo prostoru a zůstal nepochopený a osamělý. Konec byl příliš krutý... (09.09.2008)

Keď sa niekto pozrie na moje hodnotenie, automaticky sa spýta - prečo? Aby som zmietol zo stola dohady, ako prvé musím ozrejmiť, že vek filmu na tom nijak významný podiel nemá. A nie je to ani tým, že by som tak úpenlivo dúfal v dôkladné prenesenie hrôzostrašného príbehu Mary Shelleyovej zo stránok nasiaknutých gotikou na filmové plátno. Naopak, som tolerantný a verím v autorský potenciál originálneho a svojského uchopenia jedného príbehu, témy, ktoré môže viesť k novým zaujímavým výsledkom. Preto ma nijak nehnevá, že sa James Whale pustil vlastnou cestou, ale nie som spokojný s tým, čo to obnáša. Whale totiž v zásade poprel celú podstatu príbehu o stvorení čohosi neľudského čo len postupne nachádza strastiplnú cestu k ľudskosti, keď ho banalizoval, naniesol naň zbytočné romantické a romantizujúce prvky, a prevrátil zmysel ikonických momentov pre predlohu tak zásadných. Prečo musí byť vedec za každú cenu šialený, neuvedomujúci si dôsledky svojich experimentov a i dlho po nich pokračujúci v snahách o dokonalú bytosť? Prečo paradoxne dostáva od svojho bývalého profesora a mentora ešte podporu v tejto činnosti? Prečo na to, aby sme si uvedomili netvorovu neschopnosť rozpoznať a oddeliť (značne abstraktné) pojmy "dobro" a "zlo", musí nešťastne zomrieť malé dievčatko? Prečo sa postavy musia chovať často tak nelogicky, konať bez rozmyslu (snúbenica a jej priateľ, profesor)? Pod vplyvom týchto a ďalších otázok, ktoré sa mi vynárajú počas sledovania v hlave, nahliadam na naivitu Whaleovho filmu s veľkou nedôverou. Neupieram mu jeho technickú a formálnu pôsobivosť, plynulú dynamiku, dobre zvolené obsadenie a kulisy, ani veľký význam pre genézu žánru. Pravdou však zostáva, že prvky doznievajúceho expresionizmu a divadelnosti na mňa v porovnaní so zdatnejšími zástupcami i zo skoršieho obdobia pôsobia rozpačito a nedôstojne. Z tohoto Frankensteina nedýcha atmosféra, ani ladné spojenie existencionálnej psychologickej drámy a gotického hororu. A konečne, jeho podanie kardinálneho neúspechu megalomanskej vedy oproti Bohu, keď sa netvor túžiaci po slobode vzoprie svojmu stvoriteľovi, vyznieva vo Whaleovom podaní rovnako chatrne a smiešne, ako niektoré dýchavičné scény (okrem dievčatka a jazera spomeňme napríklad narušenie svadobných osláv, či osobný súboj na skalách pri mlyne krátko pred záverom). Colin Clive a skvele zamaskovaný Boris Karloff si však uznanie zaslúžia. 40% (23.10.2014)

I když si vypomáhá všemi myslitelnými žánrovými vychytávkami (noc, hřbitov, bouře, vědecký experiment), připomíná dnes původní Frankenstein spíše psychologické drama než praotce hororu. Důmyslně se v něm pracuje zejména s kontrastem (velké monstrum, malé dítě – ve svém vztahu ke světu na stejné úrovni) a se zvukem, který vytváří tísnivější atmosféru, než by kdy dokázal (absentující) hudební doprovod. Na zadek vás už Frankie asi neposadí, ale chcete-li mít ukončené základní filmové vzdělání, neměli byste ho ignorovat. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Subjektiv, berg.12, Trainspotter (26.10.2010)

Zvykli jsme si, že "západní" filmy mají jednotné vyznění, nějakou zápletkou se dostane k poučení. Tedy např. nedělej nemorální věci, protože na tebe dojde. Nevysmívej se těm, co mají menší kliku, protože se to může stát i tobě. Snaž se a makej, a tvůj sen se splní. Anebo chmurný příběh s odstrašujícím koncem. Atd., prostě většinou má film zápletku a pointu a (happy)end. Pokud narazím na většinou asijský film, kde je toto schéma popřeno, je to občas zajímavý zážitek. Zde se stalo totéž, ale zjevně kvůli stáří filmu. Scénář resignuje na stavbu knihy a morální témata v ní výborně podaná. Ukazuje, jako bývalo obvyklé, takový cirkus, estrádu (viz můj komentář ke Zloději z Baghdádu), hrbáče, zrůdy, mordy, šokézní pokusy na lidech, žoviálního barona, příliš málo charakterního doktora, lůzu... A nemá to pořádný dramatický oblouk. Z dnešního pohledu, čert vem technické provedení, je to slabé, protože málo vyhraněné do jakékoli polohy. (16.01.2015)