Nejhorší člověk na světě

Hodně neuchopitelný film. Vypadá jako komedie, ale ve skutečnosti se jedná o takové artové mírně neosobní drama. Třicetiletá Julie neví, co chce. Na svůj věk asi klasika, nicméně by ji to už mělo pomalu dojít. No a tak jí potkávají trampoty a trápení života tak, jako nás všechny, ale i něco navíc. Chvílemi to působí vtipně absurdně, aby to přes průměrná dramata skočilo na něco, co je emocionálně alespoň zajímavé a smutné. Jenže se tu podle mě hrozně střídají emoce. Výsledek je nakonec takový, jak jsem řekl na začátku. Neuchopitelný a možná navíc i emocionálně dost rozporuplný. Na Skandinávce nezvyk. (02.11.2023)

Festivalová pověst Nejhoršího člověka na světě předchází a rozhodně nelhala, protože Joachim Trier vytvořil moderní vztahové drama přesně tak, jak by dle mého názoru mělo vypadat. Hlavní hrdinka a životní situace kolem ní jsou dostatečně komplexní a uvěřitelné. Taková rádoby ''obyčejné''. Jedinou kaňkou bych řekl, že je konec, protože tady film spadá už do takového melancholického patosu plného přemítání nad životem a vztahy vzhledem k situaci jedné z hlavních postav. Nicméně výborný film a ukázkový představitel evropského romantického dramatu. (09.04.2022)

Velmi dobré! Ne že by neexistovaly lepší filmy, ale s ohledem, jaké nezáživné, přiblblé, rádoby zajímavé  paskvily jsou nám často předkládány post feministickými režisérkami, tohle se klukům napsat povedlo. Sympatická, současná hořkosladká romance, která má šmrnc, přesah a ačkoli celá stojí a padá na okouzlující Julii, uvízla mi v hlavě několik týdnů natolik, že nižší hodnocení by bylo z mé strany pokrytecké. Nemusím šroubování do krajnosti, vidět tamponádu v jiném počinu, sestřelím to, ale ok, budiž. Závěr v pohodě. Ono to je sice o třicítce a civilizačních, niterných sračkách mládežníků, scénka s borcem, který se cítí zraněn poklidnou hádečkou, je luxusní, úsměvnou, názornou ukázkou, proč jsou dneska holky tak často samy, chci ale říct, že lépe film pochopí divák, který už má něco odžito. Sny, touhy, hledání, pochybnosti, patos a občasná nostalgie totiž k životu patří. Jenomže takové zrcadlo Juliini vrstevníci většinou ještě vidět nechtějí. (18.05.2022)

ač bych se měl datem narození také řadit mezi mileniály a mám celkem rád taková ta vztahová dramat ze života, která si na nic nehrají, Nejhorší člověk na světě mě z větší části úplně minul (platí hlavně pro emoční stránku). Ne snad, že by se tady nenašlo pár věcí, ve kterých se může vidět snad každý, ale osobně mi nebyla hlavní hrdinka sympatická natolik abych měl potřebu jí jít v ústrety. Možná sem jen některé aspekty dívčího/ženského života nepochopil (přeci jen nejsem žena), ale nemyslím si, že by její nerozhodnost, nestálost a tendence chovat se jako afektovaná p.ča tam kde k tomu není důvod mělo něco společného s tím v jaké společnosti žije a hodně situací tady spíš zavání značnou klišovitostí. Narozdíl od loňského severského kandidáta na Oscara tak tentokrát všeobecné nadšení nesdílím...60% (21.03.2022)

Sexy název, ale spíš by tomu sedělo víc “Normální lidi”, kdyby si to už pro sebe neukradla Sally Rooney. Film o neustálém hledání sebe sama. O třicítce. O partnerství. O ztrátě. O útěcích, když jde do tuhého. O tom chtít víc, ani ne tak od sebe, jako od ostatních. O emocích, ale nikdy ne o (sebe)lítosti. Že by každý mileniál byl tak trochu Bambi? Hodně to ke mně promluvilo. (19.03.2022)