Nejhorší člověk na světě

Ve vztahu roztěkané Julie a vnitřně již vyrovnaného Aksela se odrážejí všechny možné problémy a nectnosti současného světa, s nímž se dobrovolně řítíme do záhuby. Připadá mi docela zvláštní, že zde při tom volném pádu střemhlav probleskují šťastné okamžiky, které mají sílu diváka strhnout k radostné euforii. A přesně to se během sledování filmu párkrát stalo i mně. (85%) (17.04.2023)

Tak co jsem to vlastně viděl? Vztahovku nebo spíš psychologické vykreslení hlavní hrdinky? Nejspíš kombinaci obou možností, faktem ale je, že jsem měl chuť po úvodních patnácti minutách sledování ukončit a jít od toho, protože jsem se poněkud nudil. Vydržel jsem a k mému neskonalému údivu se na film dalo i přes neměnně pomalé tempo dívat. Pravda, snímek mě ničím neohromil, ale nebyl hloupý a se spoustou v něm vyjádřených myšlenek mohu s klidem souhlasit. Celé záležitosti ale silně škodí příliš rozmáchlá stopáž, takže zůstanu na kulantních třech hvězdičkách, čímž jasně vyjadřuji fakt, že se u mě zklamání nedostavilo. / Poučení: Než někoho odsoudíš, popřemýšlej. (15.05.2022)

Pokiaľ ste videli málo indie vzťahoviek, môžete byť z filmu nadšení, alebo pokiaľ sa ocitáte v situácii hlavnej hrdinky a dokážete sa do nej vžiť. Osobne si myslím, že to druhé sa mi podarilo. Lenže niektoré dialógy šuštia papierom, občas to pôsobí (zoznamovanie) ako lacná limonáda a proste podobných filmov sme tu mali stovky. Najhorší človek na svete je rozdelený do kapitol, ide však o klasickú trojaktovku, kde všetko prebieha takpovediac normálne, i keď nie doslova predvídateľne a záver sa snaží byť aspoň trochu kontroverzný. Či je zastavenie času ako v Spiacej Paríži totálny gýč, alebo nádherná romantická scéna, nech si každý určí sám, tu som bol osobne celkom milo prekvapený. Podobne ako po požití hubičiek, tie boli zmotivované náhľadom do hrdinkinho podvedomia. 70% (07.04.2022)

Pojednání o prologu, dvanácti kapitolách a epilogu ze života téměř třicetileté Julie, která hledá své místo v životě a snaží se vyrovnat sama se sebou, se svými emocemi i s partnerskými vztahy. Relativně úspěšný pokus o generační výpověď, jenž se zároveň snaží dotýkat několika dalších vážných témat, uhrane krom přirozených hereckých výkonů trojice hlavních postav především elektrizující režií a sympatickým humorem. Chytře napsané dialogy místy mírně zavání přemoudřelostí a vyprávění se nejen kvůli dělení do kapitol, ale i kvůli přílišnému těkání mezi jednotlivými motivy zejména ke konci trošku rozpadá. Film je tak nejsilnější v několika hodně působivých a výrazných jednotlivostech a pasážích, jako je ta s nevinným jiskřením na hraně nevěry na večírku, ta s prožíváním jednoho dne s životní láskou v dočasně pozastaveném městě nebo ta s houbičkovým raušem. Zamýšlené dojetí na závěr se sice nekoná a dvě hodiny jsou kvůli pozvolna uvadajícímu tempu možná příliš, i tak jde ale o čas strávený velmi příjemně a přínosně. (28.08.2021)

Sexy název, ale spíš by tomu sedělo víc “Normální lidi”, kdyby si to už pro sebe neukradla Sally Rooney. Film o neustálém hledání sebe sama. O třicítce. O partnerství. O ztrátě. O útěcích, když jde do tuhého. O tom chtít víc, ani ne tak od sebe, jako od ostatních. O emocích, ale nikdy ne o (sebe)lítosti. Že by každý mileniál byl tak trochu Bambi? Hodně to ke mně promluvilo. (19.03.2022)