Kabinet doktora Caligariho

Asi ještě nejsem takový labužník, abych uměl vychutnat nestrávitelné a "pošmáknout" si nad vším, co má skvělé ohlasy a dobře vypadá. Kdybych měl být objektivní, hodnotím jasným odpadem a budu mít v ústech nechuť alespoň hodinu. Proto.. nebudu hodnotit a za nějaký čas se na to podívám znovu s tím, co mohu a nemohu očekávat. Kulisy jsou sice velkolepé a celá struktura filmů je na svojí dobu nadčasová, ale i to někdy prostě nestačí. Dalo by se říct, že tohle je předchůdce noir filmu, který vznikl z německého expresionismu. _ Ok, tak teda nakonec za tři hvězdičky. (22.06.2008)

Pamatujete si na epizodu ze Zemana, kdy byl v místnosti přichycen ten zlotřilej dědek Brůna se sekerou v ruce a kymácel se ze strany na stranu? Určitě jo, vždyť ta atmosféra překvapila i samotné scénáristy. Nějak jsem si na ní vzpomněl při Kabinetu doktora Caligariho, který sice nedosahuje kvalit třeba takového Fausta od Murnaua, ale co se týče kulis á la Hrátky s čertem, je to unikátní. A právě ta atmosféra mi tady strašně chyběla. Horor si vyžaduje perfektní načasování ke sledování, ale ke Caligarimu to, myslím, nepotřebujete, protože jako celek to nějak protejká mezi prsty. A to nemám rád. Wiene se snažil, ale když divák otírá raději prach z monitoru než pozoruje děj, je asi něco v nepořádku. A výmluva typu: "No dobrá...ale podívej se z jakýho je to roku. Ten film nemůže být dokonalej..." neberu. Viz. Faust! (02.07.2009)

Po scenáristické stránce by šlo na tomhle, dnes již víc než stoletém dílku nejspíš snadno najít nějakou tu mušku a pár hereckých výkonů občas na můj vkus příliš brnká na strunu patosu... ale to zpracování? Ta výtvarní stránka s takřka dokonalými kulisy, barevnými filtry, detailně vyladěnými záběry s působivými odstíny, u té bych vůbec neměl problém souhlasit s tím, že má v sobě nejeden závan geniálity. Ta atmosféra, kterou celé provedení vytváří v doprovodu s původní hudbou, je prostě úžasná. V tomhle ohledu má KABINET dodnes určitě čím fascinovat, tuze mě přikoval k sledování a splnil svůj pro mě účel, jak po té „brakové“ stránce s cílem předvést senzační, poutavou žánrovou atrakci své doby, tak po té umělecké, protože bylo co i seriźoně obdivovat. Bál jsem se, abych se po čase opět jednou při doplňování si restu z němého období moc nenudil, ale naštěstí se nestalo a snad se teď lépe odhodlám konečně i na Fausta... Jo, kdyby většina současných horrorů měla v sobě alespoň polovinu té invence, nápaditosti, tvůrčího umu a zápalu, jak to předvedli již v roce 1920 tvůrci Kabinetu doktora Caligariho, asi by se tento fascinující žánr s romantickými kořeny nemusel stávat v očích mnoha diváků automaticky samoúčelným spotřebným brakem. [75%] (10.08.2022)

Jedno z TĚCH přelomových děl světové kinematografie, které ji posunulo o krok dál. Německý expresionismus ve své nejkrystaličtější podobě (rozuměj nejschizofrenější, nejpokřivenější a nejstyličtější). Film z roku 1919, který tento slavný, s hororem spojovaný filmařský styl představil světu dodnes dýchá nepopsatelnou atmosférou. Přesto – samozřejmě z dnešního pohledu – mi dost vadí jeho tempo (místy se skutečně neuvěřitelně vleče). (17.06.2006)

Šílenství z KABINETU přímo prýští. Temné pokřivené obrazy (dekorace jako by vypadly z mozku postiženého stihomamem a pokřiveným vnímáním skutečnosti) v tom nejklasičtějším slova smyslu. Dodatenčná hudba je neskutečně sugestivní. Jazzová bizarnost spojená s rozličnými zvuky a doplněná symfonickým orchestrem. Neskutečně intenzivní. (06.12.2011)