Kabinet doktora Caligariho

(1001) Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.) (23.08.2008)

Skvěle pročištěná a rekonstruovaná verze slavného starožitného německého němého filmu naznačuje, že kvalitu světového formátu lze hledat i mimo USA či Rusko. Míra osobitosti a původnosti i působivosti tu je mimořádná. Expresionistický výtvarný doprovod stejně jako herecké výkony nejsou samoúčelné a jako víc než funkční se projevuje i nadprůměrný scénář. Horor, který umělecky přesahuje svůj žánr, lze oprávněně chápat jako působivou prorockou metaforu. Dějiny tu odpovídají symbolice: Německo, zmítané v té době radikálními puči extremismu z obou směrů - pravého i levého - , skutečně žilo na počátku dvacátých let ve vytržení, které se vrátilo o deset let později srovnatelným šokem z propuknutí Velké hospodářské krize třicátých let. A tak poslední šestý díl tohoto strohého dramatu napájeného i pantomimou předvídá další průnik německého šovinismu, spojovaného dnes s Hitlerovým jménem. Fantasknost filmu přestává být fantaskností a mění se jakoby obratem ruky v pronikavou, chirurgicky nemilosrdnou a protokolárně nezpochybnitelnou skutečnost. V oslovení, které mrazí i po devadesáti letech, v působivost, kterou raketově rychý rozvoj technické stránky hraného filmu dosud nepřekonal a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nepřekoná. (16.02.2010)

V době svého vzniku, kdy film bojoval ještě sám se sebou, hledal svou formu a vlastní možnosti, to byl zřejmě velice odvážný počit, který se pouštěl do výtvarných experimentů s nebývalou invencí a sebevědomím. Příběh sám o sobě je zajímavý, neotřelý a i konec nepředvídatelný. Přece jen je to však, zdá se mi, ještě více divadlo, než film. Také se to trochu vleče. (17.11.2009)

Tohle je fakt tezky hodnotit, na jednu stranu 89 let starej film a na takovyhle archivni kousky ja fakt bezne nekoukam, tudiz me to nejak zvlast nebralo, na druhou stranu i pres stari snimku to porad ma co nabidnout. Pribeh sice pusobi dojmem, ze by se i pres svou 70 minutovou delku moh zkratit na polovinu, vyhazet zbytecny sceny a tim tak predejit misty silny nude, na druhou stranu je vcelku zajimavej a i kdyz nepatri k nejslozitejsim a nektery vysvetlivky typu "je noc" byly mimo, nabizi docela fajnovej zaver. Co se tyce hercu, ty hrajou docela solidne, coz v tomhle pripade znamena, ze se nastesti netvari jak blazni a zurive negestikulujou, coz je u techhle nemejch filmu spis vyjimka. Hudbu nema cenu hodnotit, to zalezi, kdo ji zrovna hraje, film je nemej. No a ted k tomu asi nejvetsimu lakadlu filmu, kulisy. Kdyz postavy prochazej ulicema, domama a podobne, tak to pusobi fakt hodne atmosfericky. Na druhou stranu, nejaky vetsi zabery na mesto, krajinu a podobne, spis vypadaj jak z kreslenyho Vecernicku. Takze celkove tohle rozhodne neni typ filmu pro me, ale je docela atmosferickej a i kdyz jsem se misty nudil, rozhodne to stoji za skouknuti. Ale kdo ma tyhle filmy rad, at si klidne jednu hvezdicku k mymu hodnoceni prihodi. (27.08.2009)

Perla německého expresionismu s chytlavou hudbou, stylovými ateliérovými pokřivenými kulisami, bizarně groteskními líčidly a kriminální zápletkou s hororovým podtextem. Jakožto horor má otevřený konec, nikdo vlastně nezvítězil, jen ono prozaické na závěr "vím, jak vás vyléčit". Herecké výkony jsou obstojné, ale právě mizanscéna tvoří z Kabinetu ono skvostné dílo. Vidět to na filmovém plátně (díky Projektu 100) byl obrovský zážitek a jak jsme odcházeli, byl přede mnou jeden stařík, které říkal nadšeně projekční: "Vynikající!". No nemohu jinak, než souhlasit. Subjektivní realita za objektivní, psychologická symbolika, mimonarativní poetika a stylistická expresivita. Kabinet Dr. Caligariho zkrátka rozjel vlnu dodnes tak populárního a obdivovaného žánru horor a to mu již dnes přes značně groteskní ráz nikdo nevezme. (04.03.2008)