Kabinet doktora Caligariho

Tak, další kultovní dílo raného hororu konečně zhlédnuto. Těžko říct, jakých kvalit dosahuje samotný příběh, ale ve srovnání s fascinující výtvarnou stránkou lehce zaniká:) And... that music is PHENOMENAL! Slovy ji snad ani nejde popsat. Je to něco jako ambientně-hororový muzikál, koncert, kde si mezi sebou jednotlivé hudební složky vykládají, smějí se, vysmívají se a naříkají. Kdyby se duše blázince dala zformulovat do hudby, zněla by asi přesně takto. To hudba z Insidious je oproti tomuto lehký popík. Výtvarná a hudební extáze, to je Kabinet doktora Caligariho. (06.07.2014)

V době svého vzniku, kdy film bojoval ještě sám se sebou, hledal svou formu a vlastní možnosti, to byl zřejmě velice odvážný počit, který se pouštěl do výtvarných experimentů s nebývalou invencí a sebevědomím. Příběh sám o sobě je zajímavý, neotřelý a i konec nepředvídatelný. Přece jen je to však, zdá se mi, ještě více divadlo, než film. Také se to trochu vleče. (17.11.2009)

Praotec všech filmových zvratů, vizuálně jeden z nejoriginálnějších snímků vůbec, základní kámen filmového horroru a nejlepší německý počin všech dob. Nemyslíte, že by to na pět hvězd mohlo s přehledem stačit i navzdory poněkud pozvolnějšímu rozjezdu, aniž by se muselo jakkoli přihlížet k tomu, že jde o jednu z nejzásadnějších světových klasik? PS: Viděl jsem zde avizovanou delší verzi, ale určitě si minimálně pro porovnání seženu i tu ani ne hodinovou. (16.03.2008)

Asi ještě nejsem takový labužník, abych uměl vychutnat nestrávitelné a "pošmáknout" si nad vším, co má skvělé ohlasy a dobře vypadá. Kdybych měl být objektivní, hodnotím jasným odpadem a budu mít v ústech nechuť alespoň hodinu. Proto.. nebudu hodnotit a za nějaký čas se na to podívám znovu s tím, co mohu a nemohu očekávat. Kulisy jsou sice velkolepé a celá struktura filmů je na svojí dobu nadčasová, ale i to někdy prostě nestačí. Dalo by se říct, že tohle je předchůdce noir filmu, který vznikl z německého expresionismu. _ Ok, tak teda nakonec za tři hvězdičky. (22.06.2008)

(1001) Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.) (23.08.2008)