Tonda, Slávka a kouzelné světlo

Rodinný animovaný film o přátelství svítícího kluka a dívky s bujnou fantazií, kteří žijí v bytovém domě, jenž je obrazem společnosti potýkající se s mocichtivostí, úzkostmi a neschopností si naslouchat, dokáže oslovit stejnou měrou děti i dospělé publikum. Do hloubky pracuje s tématem přijetí jinakosti a citlivě ukazuje, jak může vzájemné porozumění a sdílení navzdory odlišnostem vést k tomu, že začnete sami sebe přijímat mnohem sebevědoměji. Film předává cenné lekce bez nutnosti vše doslovně vysvětlovat a splétá kouzelné fantazijní prvky se strastmi skutečného dospívání i rodičovství a s náznaky dalších vážných témat, aniž by přitom ztratil zářivý pohádkový nádech. Krom toho nádherně a uvědoměle pracuje s barvami a se světlem. (04.01.2024)

Animácia a celkové výtvarné poňatie sú prekrásne.. vlastne najmä kvôli tomu som do kina šla. Vždy som mala rada animované filmy a tento splnil, čo sľuboval už z upútaviek. Bol to zážitok.. v dobrom slova zmysle mi pripomínal niektoré filmy štúdia Laika a v mnohom ich predbehol. Čo však opäť (a už po stýkrát) nefungovalo, boli dialógy. Akonáhle ktorákoľvek postava otvorila ústa, znelo to strašne umelo. V kine bola väčšina malých detí. Neviem, ktoré z nich pochopilo, o čo v príbehu šlo. Prečo sa za každú cenu snažíme byť takí intelektuálni snobi? Najviac ma odrovnala pointa genius loci. Prečo to muselo ísť takto krkolomne, aby tomu porozumelo čo najmenej detských divákov? Je to veľká škoda, pretože všetko ostatné bolo naozaj úžasné, vrátane príbehu. Len by to chcelo konečne odhodiť ten snobský prístup a začať uvažovať ako deti.. pokiaľ točíme detský film. (15.11.2023)

Když světlo vstoupí do podsvětí. // Loutková animace v dílech Jiřího Trnky, Karla Zemana, Jana Švankmajera či Hermíny Týrlové kdysi proslavila československý film. Po revoluci prestiž zdejšího animovaného filmu upadla, nyní však zašlou slávu ruční české animace připomíná novinka Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo. Tonda svítí. Tento stav zde pochopitelně slouží jako metafora odlišnosti, je ale zajímavé, že tvůrci si jako symbol vymykání zvolili právě osvětlení, které se přeneseně užívá pro slovo „pochopit“. A pochopení nalezne ve Slávce, která se právě přistěhovala se svou matkou, zlomenou z toho, že její mezinárodní kariéra baleríny kvůli věku skončila.  Imaginace je něco, co dokáže spojovat. Jediný, kdo vidí Slávčiny baterkou osvětlené fantazie, je právě Tonda. Je to nesmírně účinný prostředek, jak ilustrovat zvláštní sounáležitost mezi postavami. Něco podobného užil i seriál Fleabag, v němž se hlavní hrdinka opakovaně obrací do kamery. Tohoto boření čtvrté stěny a „mizení“ si povšimne jen jedna další postava, muž, jenž ji plně a soustředěně vidí. Značí to velkou procítěnost a empatii. Topografie filmu od domu, všech jeho zákoutí a podsvětí, po dvorek a jeho okolí je vysoce promyšlená a hmatatelná, fázová animace pak dává vyniknout materialitě filmu, jeho barvám, světlu. Zejména od Jiřího Trnky přebírá schopnost ztratit se v místě, podobně jako jeho Zahrada je na první pohled rozlehlá, až neprobádatelná, rozkládající se do nekonečna, je bez hranic jako fantazie samotná. Tak působí i svět v Tondovi, Slávce a kouzelném světle. (01.06.2024)

Luxusní animace, která mě hodně bavila, stejně jako vizuální podoba postaviček jejich dabérům. Dobrá pohádka se pozná, když baví dospělé a děti u ní nezlobí. Tady se dospělí bavili a sem tam zasmáli a prckové, ti byli zařezaní do sedaček a ani nemukli. Takže dobrá práce. Jen pohádka trochu v premiéře předběhla svou dobu, protože je dokonale vánoční a v prosinci by jí přítmí kinosálu slušelo víc. (29.10.2023)

Doslova perlička na dně současné domácí kinematografie. Možná je to onou koprodukcí, možná neobvyklou animací… civilním hlasovým projevem postav... možná příběhem, plným symbolů… a jistě i obdivuhodnou imaginací. Každopádně ideální volba pro zhlédnutí v rodinném kruhu o některém z adventních večerů. (26.07.2024)