The Apartment
Byt
The Apartment
Režie:
Billy WilderKamera:
Joseph LaShelleHudba:
Adolph DeutschHrají:
Jack Lemmon, Shirley MacLaine, Fred MacMurray, Ray Walston, Jack Kruschen, David Lewis, Hope Holiday, Joan Shawlee, Naomi Stevens, Johnny Seven, Joyce Jameson (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úředníček Calvin Clifford Baxter (Jack Lemmon) pracuje pro velkou pojišťovnu, kde dělá páté kolo u vozu. Přesto patří k nejdůležitějším a nevyhledávanějším zaměstnancům společnosti. Neboť Baxter se točí v začarovaném kruhu pronajímání svého útulného bytu, který si od něj vydržují jeho nadřízení coby pelíšek lásky. Poptávka je však veliká – a neméně veliká je také Baxterova dobrosrdečnost. Následkem bodrého charakteru se pojišťovák jednoho dne dostane do patové situace, kdy začne trávit s vyhlídkou na povýšení většinu času mimo zalidněný domov, což se neblaze podepíše na jeho zdravotním stavu. A když se do toho všeho zaplete osudová láska v podobě obsluhy výtahu, Fran Kubelikové (Shirley MacLaineová), oheň je v tu ránu na střeše... Znamenitou melodramatickou komedii zrežíroval nestor hollywoodského filmu Billy Wilder (Ninočka, Pojistka smrti, Sunset Blvd., Někdo to rád horké), který k ní také napsal scénář, spolu se svým dlouholetým spolupracovníkem, I. A. L. Diamondem. Navzdory dobově skandálnímu tématu si Byt získal přízeň jak diváků, tak kritické obce. A kvality snímku zpečetilo, mimo obdržených Zlatých glóbů, vítězství v pěti kategoriích Cen Akademie. Stojí za zmínku, že se jednalo o poslední zcela černobíle dílo, které obdrželo Oscara za nejlepší film, než jej o více jak padesát let později získal The Artist. A mimoto, Billy Wilder byl prvním umělcem, jenž dosáhl na trojité ocenění za jediný film (nejlepší film, režisér a scénář)... Snímek Byt je precizně natočen, dle vyprávěcích pravidel klasické hollywoodské školy. Využívá úsporný styl, jenž zdánlivě působí minimalisticky, se vší elegancí ale zahlazuje vyumělkovanou a opulentní výpravu, aby nenápadně vedl divákovu pozornost a maximálně podněcoval žádané emoce. K takovým slavným scénám patří akce z kancelářských prostor. Výtvarníci Edward G. Boyle a Alexandre Trauner, s přispěním velké hloubky pole kamery Josepha LaShellea, umocnili dojem neosobního prostoru pojišťovny tím, že plochu kanceláří neviditelně rozdělili do tří částí. Do prvního plánu byl umístěn dospělý kompars, střední část obsadili dětští aktéři v oblecích posazení za zmenšený nábytek, a zcela vzadu vyplnili souběžnou perspektivu zmenšené makety úředníků, pohybově ovládané dráty. Výsledkem dokonalé iluze byl mnohem rozlehlejší prostor monstrózně vypadajícího korporátu, než jaký byl ve skutečnosti. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (371)
Takových 70 %. Jack Lemmon je tu fakt roztomilej, stejně tak celá ta parta zhýralých executives, kteří si chodí do bytu na 58. ulici užívat. Některé vtipy fungují pořád výborně, tempo už malinko nefunguje a hlavně je trošku potíž, že mne až tak moc nebere Shirley McLainová. Je docela vtipné se podívat, jak fungovaly korporace v 50. letech a třeba jak se řádilo na vánočním večírku :) ()
Kdejaký pokoj na studentských kolejích by mohl vyprávět zajímavější historky než tu o vychcánkovi, který leze šéfům do zadnice skrze zapůjčování šmajchlkabinetu na dlouhé zimní večery... Ale vážně, snad v každém druhém komentáři je zmiňována civilnost Lemmona. Což je zajímavé, mně naopak na jinak výtečném filmu vadila právě jeho naprostá necivilnost a přehrávání (zvláště pasáž s horečkou byla na pár výchovných). A ještě více to bije do očí tváří v tvář naprosto civilnímu (ehm, ehm) a okouzlujícímu výkonu Shirley MacLaine. Ona vždy tak posedává a on zmateně pobíhá kolem a mává rukama jak kdyby hrál spíše v grotesce. ()
Milá komedie se sympatickým hlavním hrdinou a úsměvným příběhem. Jediným, ale o to větším kazem tohoto snímku je přepálená stopáž, která způsobuje směrem ke konci filmu mírnou nudu, takže celkově jsou to slabší 4*. "Proč všechny dámy žijí v Bronxu?" - "Ty si sem vodíš jiné slečny?" - "Ovšemže ne. Jsem šťastně ženatý muž." ()
Movie-wise, there has never been anything like "The Apartment" - laugh-wise, love-wise, or otherwise-wise! Tenhle zatraceně chytrý propagační slogan přehání jen malinko. Další důkaz toho, že některé filmy časem nescházejí, ale naopak zrají. Byt je úžasný film. Hluboce smekám v první řadě před výkonem Jacka Lemmona, který famózně skloubil komickou a dramatickou polohu své postavy... a že to byla sakra těžká role, tenhle C. C. Baxter. Klaním se rovněž dokonalému scénáři (s vybroušeností dialogů se drtivá většina dnešní tvorby nemůže rovnat) a sním ruku v ruce jdoucí Billyho režii. A zapomenout bych nechtěl ani na milou Shirley MacLaine, která do role přesně sedla a s Jackem jim to patřičně slušelo. "Ya know, I used to live like Robinson Crusoe. I mean shipwrecked among 8 million people. And then one day I saw a footprint in the sand and there you were." 100% ()
"Byt mám pěkný, ne zvlášť elegantní, ale dost útulný. Správný mládenecký byt. Jediný háček je v tom, že nemohu domů, kdykoli bych chtěl." Taky jsem míval mládenecký byt a nikdy jsem ho nepůjčil žádnému z nadřízených, podřízených ani totálně zřízených jedinců. Já totiž po povýšení netoužím a Budovu řiťolezectví příliš nerozumím. Rozumím však tomu, že tohle měl být námět pro vynikající komedii, ale já se moc nebavil. Nějaké to pousmání samozřejmě přišlo, pár povedených scének jsem rovněž zaznamenal, ale já jsem v tomto případě doufal v o hodně výživnější zábavu. ()
Galerie (95)
Zajímavosti (34)
- Billy Wilder byl velmi šetrný při nákupu drobností a tak postel, kterou jednou již zakoupil pro film Slaměný vdovec (1955), musela hrát v dalších filmech. Nejdříve ve snímku Byt (1960), potom ve filmu Sladká Irma (1963) a také v Líbej mne, hlupáčku (1964). Zlí jazykové tvrdili, že v jeho filmech budou hrát stále lehčí herečky, aby postel posloužila co nejdéle. (Snorlax)
- Roku 1968 napsal Neil Simon podle filmu muzikál jménem „Promises, Promises“, který se hrál na Broadwayi. Své tažení začal 1. prosince 1968 a odehrálo se 1281 představení. Muzikál dal také vzniknout slavné písni „What Do You Get When You Fall in Love?“ skladatelů Burta Bacharacha a Hala Davida. (HellFire)
- Scény v obrovské kanceláři pojišťovny se točily v ateliéru pomocí jednoduchého triku. Kvůli perspektivě byly v zadních řadách kanceláře použity menší stoly a úředníky hráli trpaslíci. (dopita)
Reklama