Pojistka smrti

Kdo může vymyslet lepší pojišťovací podvod než sám pojišťovák? Zajisté někdo úplně jiný, protože plán Freda MacMurrayho, jak pomoci Barbaře Stanwyck od manžela je tak pošetilý, že likvidační expert Edward G. Robinson ve filmu ani nestačí poukázat na všechny jeho chyby. Na Pojistce smrti je strašně znát, že scénář pro Wildera tentokrát nepsal ani Charles Brackett, ani I.A.L. Diamond. První třetina filmu je silně ublábolená. Zájem dozvědět se, co bude dál, v této slabší části filmu zajišťuje jen Wilderův oblíbený vypravěčský trik. Jako (téměř) vždycky sledujeme příběh v příběhu, předem tedy zhruba víme, JAK dopadne a víc nás zajímá PROČ. Tempo filmu je výrazně pomalejší, než jsem u Billyho zvyklý, ale od okamžiku, kdy se od slov přejde k činům, houstne napětí z neustále hrozícího prozrazení, sílí odpor k Phyllis, spoluúčast s Walterem i respekt ke Keysovi. Ne, v Pojistce smrti nejsou tak podstatné dějové zvraty nebo překvapivá řešení nastalých komplikací, jako jejich dopad na vztahy postav. Takže i když mám výhrady k nedůslednostem scénáře, emocionální účinek byl silný a nemám to srdce film ochudit o hodnocení, jaké mu náleží. 90% (24.08.2010)

Chtělo by se říct, že to je už rutina - další filmy Billyho Wildera = další plný počet. Ale když ono se na to tak krásně kouká, i po všech těch letech… Když nad tím tak přemýšlím, má to hodně podobné rysy, jako Willderův jiný a mnou dřív zhlédnutý film, Sunset Blvd. (máme vypravěče, seznámení hl. hrdinů je věcí náhody, vynikající atmosféra). Ale tohle by mu mohl zazlívat jen… no nevím kdo, ale já to nebudu. Pojistka smrti je další z řady klenotů světové kinematografie. (12.07.2010)

Mé první setkání s Billy Wilderem dopadlo značně nadprůměrně. Pojistka smrti patří mezi ty filmy, které se divákovi líbit nemusí, ale každý kdo jí viděl by měl umět docenit její filmařskou kvalitu, kterou bez pochyby má. Skvělé dialogy, fantastičtí herci a lahodný závěr, který mi zůstane v palici navždy. 80% (29.05.2011)

Laska, nepohodlny manzel a TAKMER dokonaly plan, ako ho odstranit. Pomaly hustnuca atmosfera, hlavny hrdina ktory sa dostava do neodvratitelneho sledu udalosti a spolu zo sebou na tuto jazdu zoberie aj divakov. Uzasne dialogy a este lepsi voiceover. Masterpiece. Proste straigt down the line. That was it, Keyes. The machine really started to move, and nothing could stop it. (10/10) (18.05.2008)

Double indemnity je skvělou ukázkou noiru a vůbec amerických filmů z 30.-40. let 20.století hned ze dvou důvodů. Tím prvním jsou přesně typově obsazení herci, kteří často nemusí předvádět žádné herecké koncerty, a přesto diváka dostanou svým ledabylým charismatem přesně tam, kde ho chtějí mít. V Double indemnity hraje tuto roli Fred MacMurray – jeho výkon je přeci jen až příliš toporný a chybí mu bogartovská nadsázka. Soupeřem mu je však skvělý Edward G. Robinson, jehož živelný projev tvoří s MacMurrayovou strnulostí zajímavou chemii schopnout utáhnout celý film. Druhým důvodem jsou perfektně vypointované dialogy. Není tu snad jediná odfláknutá věta, z každé jiskří vtip a zdrcující noirová osudovost. Nemyslím si, že by Double indemnity byl nejlepší noir, ale rozhodně je ukázkou toho nejlepšího, čeho byl tehdejší Holywood schopen. (13.04.2008)