Pojistka smrti

Ten plán byl „příliš dokonalej“, než aby mohl skutečně vyjít. Příběh nejen o tom, že s pojišťováky, zvlášť když jedním z nich je protřelý Edward G.Robinson, je neradno si zahrávat (čti ojebávat je) a to ani v případě, že jste jedním z nich. Stejně jako faktu, za vším hledej (osudovou) ženu. V neposlední řadě je Double indemnity příběhem o tom, jak jsme my chlapi, vámi ženami, (pomocí „primitivních donucovacích prostředků“) lehce (z)manipulovatelní :-) Pokud máte rádi žánr krimi-noir, nemůžete (přestože vrchol žánru je (pro mě) jinde) šlápnout touto volbou rozhodně vedle. A Byť je vám vám od samotného počátku zcela jasné, jak to vše (nevyhnutě) dopadne, nic to neubírá na (vašem) zážitku, protože zde nejde o to, JAK to dopadne, ale JAKÝM způsobem se k tomu snímek (B. Wilder) dobere. P.s. co se týče samotného konce, myslím, netřeba jakéhokoliv komentáře. B. Wilder, nám chlapům, jednoduše moc dobře rozumí a vidí (téměř) až do duše. 90% Zajímavý (trefný) komentář (pro mě): uživ. Gilmour93 (25.06.2012)

Nebýt noirové stylizace, film díky znamenitě napsaným vedlejším figurkám krásně funguje jako černá komedie. Místy mi vlastně bylo líto, že jí není. Ústřední zločin působí po letech jako parodie „dokonalé vraždy“. Jen pár zločinných nápadů v historii filmových mordů bylo méně prozíravých, než představit tvář vraha celému vlakovému vagonu. Akt vraždy ke štěstí scénáře slouží pouze jako spouštěč pochyb a výčitek, které protagonistu zaženou do kouta. Z postu zručně zrežírovaného noiru bez jediné přebytečné scény povyšuje v mých očích Pojistku smrti do noirové síně slávy především sebevědomě přímočará Barbara Stanwyck. Její femme fatale ztělesňuje snad všechna nebezpečí svůdných stvoření ženského pohlaví. Ona do děje vnáší prvek zločinu a celá vražda se pak „odehraje" v její tváři. Je sice krásná, ale nepraktická (v domácnosti závislá na služebné), nebezpečně samostatná a mazanější než muži, jež jsou pouze jejími nástroji a které svádí se stejnou samozřejmostí, s jakou si zapaluje cigaretu. Nehodí se do rolí, které ženám ve společnosti přísluší, za což musí být potrestána. Zatímco osamocený McMurray chce jen ženskou, ona se chce vymanit z manželství, něco na tom trhnout a dál si jít cestou, kterou si sama zvolí. Muž se domnívá, že si plní svůj sen, zatímco ve skutečnosti pomáhá s realizací snu své partnerky. Možná cynické, snad trochu výstižné, jistě poněkud paranoidní. Finále filmu je definitivním popřením smysluplnosti (a právoplatnosti) ženské emancipaci. Je to začátek a zároveň konec jednoho krásného přátelství. Dojemné vyjádření respektu a soucitu muže muži, který odolal ženě. Jakoby v dané chvíli nemělo nic na světe větší váhu. 90% (22.06.2010)

Mé první setkání s Billy Wilderem dopadlo značně nadprůměrně. Pojistka smrti patří mezi ty filmy, které se divákovi líbit nemusí, ale každý kdo jí viděl by měl umět docenit její filmařskou kvalitu, kterou bez pochyby má. Skvělé dialogy, fantastičtí herci a lahodný závěr, který mi zůstane v palici navždy. 80% (29.05.2011)

,,A TEN PODPIS ZNAMENAL...ŽE JE MRTVÝ MUŽ. BYLA TO JEN OTÁZKA ČASU, A TOHO NEZBÝVALO MOC.....“ /// Walter je pojišťovací agent, 35 let, svobodný, žádné viditelné jizvy. Tedy, až do nedávna…. první hoďka - toť takový to vyprávění, kterak Walter na šikmou plochu vstoupil (zase je v tom ženská…ach jo..). Neoslní, ale neublíží, páč příběh je v pohodě. V tý druhý hoďce postupně přituhuje, Walterovi šlapou na paty a má to solidní atmosféru ,,tý doby“, včetně toho závěru, ze kterýho dejchne kouzlo starejch kriminálek. Milovníci starejch filmů – tady si zamast...(kreténe!)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu, kterou napsal James M. Cain v roce 1943 (ani časopis Liberty - ročník 1936) číst nebudu. 2.) Stará chce za mejma zádáma uzavřít nějaký pojištění. 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (20.10.2012)

„Bál jsem se, že by se teď mohla zhroutit, když jsme to provedli, ale byla skvělá. Žádné nervy. Žádná slza. Dokonce ani mrknutí oka...“ Jakožto člověk zatím nepříliš znalý žánru „film-noir“ se omezím jen na označení „brilantní krimi“. Pojistka smrti, snímek s tématem dokonalého zločinu, mě maximálně bavil. Ať už perfektní přípravou (moc se mi líbilo to s tou kartou a zvonky!) a následným provedením „nehody“, neustálým napětím a dusnem, kvalitními dialogovými výměnami (Walter-Phyllis, Walter-Keyes), jiskřením mezi ústřední dvojicí, nenuceným humorem či hereckými výkony. Tady se zastavím, odzbrojovala mě především „femme fatale“ Stanwyck, z jejíchž výrazů mě až mrazilo. Do teď jsem ji viděl jen ve Ztřeštěné a musím uznat, že jak komediální, tak vážnou polohu zvládala na jedničku a určitě ji musím ještě v něčem vidět. Film má v podstatě jenom jedinou menší vadu, a tou je konec, resp. slabších posledních cca 10 minut. Ale za prvé je úplný závěr mile symbolický a za druhé tvůrci mají pro diváka připraveno nejedno překvapení, čímž to publiku vynahrazují, takže ten plný počet Pojistce smrti přece jenom dám. „Kdepak máte ten obývací pokoj?“ – „Támhle, ale alkohol mají pod zámkem.“ – „To je v pořádku. Vždycky si nosím vlastní klíče.“ (20.04.2015)