Pojistka smrti

Matty má úplnú pravdu. Keby nešlo o schému film-noir = vražda + pochmúrne prostredie, mohla byť Poistka smrti priam jednoznačne odviazanou Wilderovou čiernou komédiou, ktorý by aj z chladnokrvnej vraždy vyčaroval humorné vyznenie. Táto myšlienka ma napadla v okamihu, keď sa na plátne objavil Edward Robinson so svojím premúdrelým výrazom a skrz svoj poisťovací čuch vysnoril aj také záhady, ktoré mali zostať navždy len záhadami. Zároveň bol Robinson typickou wilderovskou postavou a dodávala úžasne temnému film-noir vtipný nádych. Scenár je vynikajúci, len ma trochu mrzí nie úplne jasný záver a alternatívny koniec mohol byť pokojne využitý. (27.07.2010)

Geniálny scenár nabitý priehrštím slovných prestreliek, prítomnosť rozprávača a nikdy nemiznúce napätie, aspekty, ktoré divákovi nedávajú priestor na vydýchnutie, sa stretávajú v tejto klasickej snímke majstra Wildera. Prístupom k látke snímka upomína na neskorší slávny počin Sunset Blvd., za ktorým rozhodne v ničom nezaostáva. Noir ako vyšitý, ktorého atmosféru už len umocňuje výborná čiernobiela kamera a herci, odvádzajúci bravúrne party - najviac si ma získal "ten malý mužíček" - Edward G. Robinson. 9/10 (25.02.2009)

Stála na balkóně vysoko nade mnou, téměř v rouše Evině. Plavé vlasy, dlouhá šíje. Stála tam jako socha antické bohyně, jako anděl v kryptě kostela. Vyzařovala z ní prazvláštní magická moc. Jakési mocné fluidum, které vás pohltí naráz a provždy. Dívala se na mě všeprostupujícím pohledem. Připadalo mi to, jako bych to byl já, kdo je nahý. Nezmohl jsem se na slovo, až ona sama přerušila ticho „Mohu Vám nějak pomoci? Zrovna jsem se opalovala.“ Abych řekl pravdu, Keyesi….. Od té doby mě vůbec nezajímalo prodloužení pojistek nebo pan Dietrichson a jeho dcera. Myslel jsem na tu ženu nahoře na schodech a na to, jak se na mě dívala. Chtěl jsem ji vidět znovu zblízka, bez toho hloupého schodiště mezi námi. Později řekla tím nejlíbeznějším hlasem na světě: „Waltře. Jsem do tebe zblázněná. On mě drží na vodítku tak pevně, že ani nemohu dýchat. Rozvod by mi nikdy nedovolil. Je na mě moc zlý. Pokaždé, když si koupím šaty nebo boty, může se ukřičet. Nenechá mě nikam jít. Přitom pro něj nic neznamenám. Waltře, já ho nechci zabít. Nikdy jsem nechtěla. Ani když se opije a udeří mě do obličeje.“____ Nechcete se pojistit, pane Dietrichsone? Mimořádně povedený film. Záběr na Phyllis tvář při vraždě a samotný závěr patří k mým největším filmovým zážitkům. 90% (12.10.2016)

Noirová kvalita s výborným a výborně zahraným hlavním (anti)hrdinou, napínavá od samého začátku do samého konce a navíc s perfektní Rózsovou hudbou. Ještě více než společné scény Freda MacMurraye a nekompromisní femme fatale Barbary Stanwyck se mi líbily konfrontace s vyšetřovatelským buldokem Keyesem. Zajímala by mě nechandlerovská knižní předloha, kterou bych s velmi chandlerovským filmem rád porovnal. (02.12.2014)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. A parádní cynická noir kriminálka ve zručné režii Billyho Wildera na téma vraždy spojené s pojistným podvodem. Přesné dialogy, gesta, pohledy, osudová blondýna, do vraždy namočený pojišťovák a jeho zdánlivě nemotorný drobný kolega s balvanem podezření v žaludku, který ji vyšetřuje. Jediné, čeho jsem trochu litoval, byl nevýrazný casting hlavní mužské role. Být v ní takový Humphrey Bogart, neváhal bych s plným hodnocením. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=S3wjJcuGsVE (24.06.2012)