Pojistka smrti

Velmi solidní noirová záležitost s ne příliš okoukanými tvářemi, avšak neméně kvalitními herci. Zručný režisér Billy Wildeer natočil opravdu zdařilý snímek, který má řadu vynikajících momentů. K plnému počtu hvězdiček nechybí mnoho. Scéna se sádrou na noze ve vlaku je perfektní a finále také nemá chybu. (21.04.2014)

Mé první setkání s Billy Wilderem dopadlo značně nadprůměrně. Pojistka smrti patří mezi ty filmy, které se divákovi líbit nemusí, ale každý kdo jí viděl by měl umět docenit její filmařskou kvalitu, kterou bez pochyby má. Skvělé dialogy, fantastičtí herci a lahodný závěr, který mi zůstane v palici navždy. 80% (29.05.2011)

Matty má úplnú pravdu. Keby nešlo o schému film-noir = vražda + pochmúrne prostredie, mohla byť Poistka smrti priam jednoznačne odviazanou Wilderovou čiernou komédiou, ktorý by aj z chladnokrvnej vraždy vyčaroval humorné vyznenie. Táto myšlienka ma napadla v okamihu, keď sa na plátne objavil Edward Robinson so svojím premúdrelým výrazom a skrz svoj poisťovací čuch vysnoril aj také záhady, ktoré mali zostať navždy len záhadami. Zároveň bol Robinson typickou wilderovskou postavou a dodávala úžasne temnému film-noir vtipný nádych. Scenár je vynikajúci, len ma trochu mrzí nie úplne jasný záver a alternatívny koniec mohol byť pokojne využitý. (27.07.2010)

Vysoce kvalitní film se zajímavým námětem, scénářem, a jednou propracovaně vychytralou vraždou. [9/10] (Paramount) (Čb. /// Produkce: Joseph Sistrom /// Scénář: Billy Wilder, Raymond Chandler podle románu Pojistka smrti Jamese M. Caina /// Kamera: John F. Seitz /// Hudba: Miklós Rózsa /// Nominace na Oscara: Joseph Sistrom (nejlepší film), Billy Wilder (režie), Raymond Chandler, Billy Wilder (scénář), Barbara Stanwyck (herečka), John F. Seitz (kamera), Miklós Rózsa (hudba), Loren L. Ryder (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.07.2009)

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)