Ztracený víkend

Možná jsem očekávala až příliš, i když si myslím, že i to příliš by se z takového námětu dalo vytřískat docela bez problémů, protože je to dost citlivé téma. A některé scény mi skutečně na city zahrály, bohužel ale skončily dřív, než jsem se do toho stihla pořádně ponořit a než mi stačila ukápnout slza. Nedokázala jsem se prostě s hlavním hrdinou sžít, nevytvořila jsem si k němu žádné pouto a to není dobře. Takže jsem u toho jen seděla se sklenkou vína a nakonec mě to vážně neodradilo od pití alkoholu. Navíc za ten závěr musím hvězdu ubrat, takhle to nemělo skončit... (14.11.2015)

Říkal jsem si, že alkoholismus je zajímavý téma. Kór, když se tu člověk o něm baví po osmi pivech a nějakým tom tajtrlíčkovi. Ale že Amíci z alkoholismu udělají takovou frašku, tak to bych nečekal. Billy Wilder je možná dobrý režisér, ale asi neví, jak to v životě chodí, protože to, co jsem viděl s realitou dnešních dnů má pramálo společnýho. A ten závěr? To byla čirá pohádka, kterou bych rád přetočil všem alkoholikům, s otázkou zdali si myslí, že jejich život by mohla potkat taková štěstěna. No samozřejmě, že by nemohla. Člověk by mohl zapřemýšlet, kde se pak zrodil ten typický americký happyend, který se americkým filmem táhnul několik desítek let. Ztracený víkend má dobrý nápad, ale člověk nad ním chvíli přemýšlí, jestli to nebyla ztracená hodina a půl, protože vůbec nic nenabídne. Respektive nabídne, ale s hrubě opracovanou nabídkou to končí a dál cesta nevede. Slabý. Myslím si, že když půjdu do putiky a hodím pokec s místníma dědkama, tak zažiju větší a krušnější drama, než má tenhle film. (14.05.2013)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)

Ocenění: Oscar 1945 - hlavní herec (R. Milland), režie, film, scénář; nominace: kamera (ČB), střih, hudba (drama/komedie) Zlaté glóby - film (drama), herec (R. milland), režie FF Cannes - herec (R. Milland), Velká cena festivalu National Board of Review - herec (R. Milland) New York Film Critics Circle Awards - herec (R. Milland), režie, film (06.05.2013)

"Spousta mužů žije svou tichou beznaděj.. Já nestojím o tichou beznaděj !!" Opravdu velmi působivé drama spisovatele Dona Birnama, muže s jednou poněkud destruktivní zálibou, totiž zálibou v alkoholu, kterého si zahrál skvělý Ray Milland, kterému prostě věřím každičké slovo, každý pohled i gesto.. S ním i jeho výkonem celý snímek Billyho Wildera stojí a padá, přičemž zde však něco postrádám a za největší slabinu Ztraceného víkendu pokládám právě tu proklamovanou syrovost, která má však k realitě jistě i s ohledem na stáří snímku a logicky i dobu, během níž se odehrává celý příběh, docela hodně daleko, a to mi snad dá každý, kdo někdy zkoušel zápasit s alkoholem či jinými démony, za pravdu.. (13.05.2013)