Ztracený víkend

,,Daj si so mnou skleničku plnú snov... odhodí záťaž a balón sa vznáša, všetky problémy zostali podo mnou." Pri sledovaní Strateného víkendu som si niekoľkokrát spomenul na československý film "Dnes naposled" (1958). V oboch prípadoch ide o psychologickú drámu s prvkami tragikomédie a spája ich nielen zhodná problematika alkoholizmu, ale aj pochmúrny čiernobiely vizuál, obohacujúci spoločne s kvalitným scenárom zážitok z filmu, ktorý má v sebe nadčasový potenciál zaujať mladého diváka aj 60-70 rokov po svojom vzniku. Medzi výrazné klady snímky patrí aj vynikajúci herecký výkon Raya Milanda, osobitý štýl spracovania s retrospektívnymi odbočkami a množstvom nezabudnuteľných scén (hľadanie a schovávanie fľašiek na najkurióznejších miestach v byte, halucinácie s netopierom či tancujúcimi kabátmi v opere). Z veľkej časti som film vnímal ako pozoruhodnú štúdiou alkoholika, plnú depresie i humorných odľahčení. Ale za ten náhly optimistický záver naozaj hviezdička dolu... (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (13.06.2018)

Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže. (04.05.2016)

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice. (18.04.2013)

Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt. (07.10.2016)

Dlouho jsem neviděl tak perfektní herecký výkon, který by si obdrženého Oscara bez nejmenších výhrad zasloužil. Právě představení Ray Millanda je spolu s Wilderovým scénářem opravdovou špicou a dělají ze Ztraceného víkendu na svoji dobu neuvěřitelně plastickou a realisticky působící podívanou. Celá ta cesta totální sebedestrukce je působivě bezútěšná a nebýt v kontextu doby svého vzniku očekávaného závěru (poslední desítky minut jsem přemýšlel nad tím, jestli existuje jakákoliv šance, že by to Wilder celé dotáhl až do konce), neváhal bych s plným hodnocením. Opravdu výborný film s famózním Rayem Millandem. 8,5/10 (02.12.2017)