Soukromý život Sherlocka Holmese

Zábavné, vtipné, originální, vkusné, stylové, ironické a melancholické zároveň. Podivuhodný pohled na osobu Sherlocka Holmese, zvlášť zajímavé pro toho, kdo s pozorností sleduje tenhle žánr od třicátých až do devadesátých let. Jaký byl vztah mezi Sherlockem a doktorem Watsonem? Že by homosexuální? I to příjde na chvíli v úvahu - možná by tomu tak však bylo lépe, protože ženské zasahují do Sherlockova život mnohem více, než si to sám připouští. Vybroušený, inteligentní scénář a brilantní režie - co více by si labužník mohl přát! (30.08.2005)

Četl jsem snad všechny knihy, ve kterých Arthur Conan Doyle Sherlocka použil, viděl jsem seriál a nemálo filmů. Ne proto, že jsem nějaký sherlockofil, ale mám tu postavu rád, baví mě. Resp. mám rád svou představu o tom, jaký by Sherlock ve skutečnosti byl. A tvůrci mi ji zatím nijak zvlášť nenarušují. Dokonce se ani nestalo, že by mi vadilo obsazení. A že už si tuto postavu zahrálo nemálo herců. Soukromý život Sherlocka Holmese, nemá sice základ v žádné z knih, ale Wilderovi se povedlo navodit dojem, že sledujeme případ, jaký by Doyle klidně napsat mohl. Všechny postavy jsou podle not, jak je autor složil, jen příběh a samozřejmě odlehčenost Wilderovi vlastní, dělají z tohoto filmu jinou písničku. Veselejší, ale pořád je to případ hodný Sherlocka Holemese. Příběh o jednom z mála selhání Sherlocka. A taky o tom, že když už se nezadařilo...většinou v tom měly prsty ženy. U těch filmových Sherlocků, se mi líbilo pnutí mezi ním a Irene Adler. Když se brilantní mysl nechá vykolejit potvorovitostí žen. Superchytrý chlap, je zpravidla sociopat, superchytrá žena, je většinou mrcha. Když se setkají, nejde o jiskření ale spíš je to jako když teče láva do moře. Takže tento film měl předpoklad, že mě pobaví. Zvlášť s přihlédnutím na ostřílené duo scénáristů. To špičkování a odlehčenost, nebylo vůbec rušivé ani ve chvílích, kdy byly vtípky slabší, resp. nevtipné, příběh byl v pohodě, herci také. Ovšem, pokud by ale někdo dělal remake, byl bych raději, kdyby byla stopáž o 20 minut kratší a hlavně...kdyby byla mnohem rafinovaněji, ale současně patrněji rozvinuta počínající náklonost mezi Sherlockem a další mrchou, kterou mu tvůrci z nějakého důvodu strčili do cesty. To mi tam trochu chybělo. Slabší 4* (02.09.2022)

Krimi žáner príliš nemusím, ale táto satirická demýtizácia Sherlocka Holmesa ma kvalitne pobavila. Ústredná dvojica je výstižne obsadená a ešte lepšie zahraná, scenár je úžasný (od nápadu spraviť z Sherlocka feťáka a homosexuála až po lochnesské epizódy s mníchami), kamera nádherná a Wilderova réžia ako väčšinou bezchybná. (05.09.2005)

Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. *** (25.12.2012)

Na tehdejší dobu originální pohled na Sherlocka Homese, který sice dnes nikoho neohromí, protože variace na Irenu Adler, či narážky na homosexualitu, se v současnosti musí objevit snad v každém Holmesovi, ale před půl stoletím to bylo něco nového. Bohužel to taky proto neskousli studioví papaláši čekající od Wildera něco jiného, a film musel jít pod kudlu. Z pohledu dnešního diváka je však problém jinde. WIlder pro všechno to okolo Holmese zapomněl na skutečný případ. Hodina a půl (když neberu půl hodiny předehry na ruském baletu) je prostě moc na jednu variaci příběhu o Ireně. Divák má jasno po půl hodině, a ač je Skotsko krásné, ta historka je prostě moc natahovaná a často bez chuti. Tvůrci televizního Sherlocka se stylem filmu ve třetí a čtvrté sérii inspirovali až moc. (19.11.2017)