Soukromý život Sherlocka Holmese

Četl jsem snad všechny knihy, ve kterých Arthur Conan Doyle Sherlocka použil, viděl jsem seriál a nemálo filmů. Ne proto, že jsem nějaký sherlockofil, ale mám tu postavu rád, baví mě. Resp. mám rád svou představu o tom, jaký by Sherlock ve skutečnosti byl. A tvůrci mi ji zatím nijak zvlášť nenarušují. Dokonce se ani nestalo, že by mi vadilo obsazení. A že už si tuto postavu zahrálo nemálo herců. Soukromý život Sherlocka Holmese, nemá sice základ v žádné z knih, ale Wilderovi se povedlo navodit dojem, že sledujeme případ, jaký by Doyle klidně napsat mohl. Všechny postavy jsou podle not, jak je autor složil, jen příběh a samozřejmě odlehčenost Wilderovi vlastní, dělají z tohoto filmu jinou písničku. Veselejší, ale pořád je to případ hodný Sherlocka Holemese. Příběh o jednom z mála selhání Sherlocka. A taky o tom, že když už se nezadařilo...většinou v tom měly prsty ženy. U těch filmových Sherlocků, se mi líbilo pnutí mezi ním a Irene Adler. Když se brilantní mysl nechá vykolejit potvorovitostí žen. Superchytrý chlap, je zpravidla sociopat, superchytrá žena, je většinou mrcha. Když se setkají, nejde o jiskření ale spíš je to jako když teče láva do moře. Takže tento film měl předpoklad, že mě pobaví. Zvlášť s přihlédnutím na ostřílené duo scénáristů. To špičkování a odlehčenost, nebylo vůbec rušivé ani ve chvílích, kdy byly vtípky slabší, resp. nevtipné, příběh byl v pohodě, herci také. Ovšem, pokud by ale někdo dělal remake, byl bych raději, kdyby byla stopáž o 20 minut kratší a hlavně...kdyby byla mnohem rafinovaněji, ale současně patrněji rozvinuta počínající náklonost mezi Sherlockem a další mrchou, kterou mu tvůrci z nějakého důvodu strčili do cesty. To mi tam trochu chybělo. Slabší 4* (02.09.2022)

Na tehdejší dobu originální pohled na Sherlocka Homese, který sice dnes nikoho neohromí, protože variace na Irenu Adler, či narážky na homosexualitu, se v současnosti musí objevit snad v každém Holmesovi, ale před půl stoletím to bylo něco nového. Bohužel to taky proto neskousli studioví papaláši čekající od Wildera něco jiného, a film musel jít pod kudlu. Z pohledu dnešního diváka je však problém jinde. WIlder pro všechno to okolo Holmese zapomněl na skutečný případ. Hodina a půl (když neberu půl hodiny předehry na ruském baletu) je prostě moc na jednu variaci příběhu o Ireně. Divák má jasno po půl hodině, a ač je Skotsko krásné, ta historka je prostě moc natahovaná a často bez chuti. Tvůrci televizního Sherlocka se stylem filmu ve třetí a čtvrté sérii inspirovali až moc. (19.11.2017)

Úvod by se při troše dobré vůle dal označit jako lehce frivolní, leč žádného pikantního dobrodružství se nedočkáte. Přesto se budete podílet na řešení případu, v němž ženský element Sherlocku Holmesovi poněkud zastře jeho pohotovou mysl - a už jenom proto si zaslouží vaši plnou pozornost. Ke škodě věci po velice stylovém a velice nadějném rozjezdu přichází lehké zklamání, neboť přítomnost nadprůměrného množství příznivých okolností je krajně nepravděpodobná. Nejrůznější drobné indicie jsou prostřednictvím dějové linie snaživě podsouvány velkému detektivovi přímo pod jeho slavný nos - celá ta nešťastná historka se tak stává nehodnou jeho důvtipu, a to bez ohledu na to, že nese označení "komedie". Veselost lze vyvolat i důmyslnějším způsobem. (11.09.2014)

Úvodní epizoda, v níž Sherlock raději předstírá homosexualitu, než aby v Benátkách vyměnil stradivárky za své sperma, nemá kromě přirovnání případu k Labutímu jezeru žádný odraz v následujícím dění. To se „Holmesianovi“ na režisérské židli podařilo ozbrojit břitkými dialogy, suchým humorem i lehce melancholickou náladou, kdy se ten, co není „horlivý ctitel ženského pokolení“, nejdřív stane vepřem hledajícím lanýže, aby pak jak puberťačka bláznivá čekal na deštníkovou morseovku. Jediné mínus spatřuji v tom, že zatímco Robert Stephens připomínající Alana Rickmana zapadl do role znamenitě, z Watsona učinili prostřednictvím Blakelyho rozjařeného troubu se sklony k afektu. To však nebrání tomu, aby autor seriálového Sherlocka Mark Gatiss viděl v téhle své přiznané inspiraci zoufale nevyřčenou zamilovanost Holmese do svého asistenta. Je fakt, že i Wilder jí tam chtěl, ale já ji nepostřehnul.. (22.08.2022)

Skvostná první půle (Watson a ruský balet, Watson a ruský balet!!), kterou zdobí výtečný humor i zajímavě se rozvíjející případ. Druhá půlka už bohužel stagnuje a nepokračuje v tom, co hbitě zahájila část předchozí, humoru je zde méně, děj stagnuje a tempo opadá stejně rychle, jako pěna u blbě načepovanýho piva. Díky ti Evulienko za tip, stejně jako pravdivou tezi o inspiraci pro Sherlocka od BBC. Závěrem zvolávám - na takový Johnlocky nemá ani Moffat koule a že vystříhnutý materiál (dle toho, co Evu píše) musí být zajímavým a to přes to, že by tempo činil ještě více strádajícím. (22.09.2013)