Stalag 17

Letní filmová škola 2011 mi otevřela obzor; tentokrát tím, že pro mě objevila zázrak jménem Billy Wilder. Tento režisér, kterého v Čechách známe jen díky asi třem filmům (Někdo to rád horké, Sunset Blvd., Byt), má ve skutečnosti na kontě hned několik mistrovských děl. A Stalag 17 je jedním z nich. Opět staví na geniálním scénáři plném vtipných, dojemných i napínavých okamžiků. Jste v zajateckém táboře a zjistíte, že jeden z vašich spolubydlících je práskač. Jak se zachovat? Když ho odhalíte, bude přesunut na jiný tábor a nikomu tím nepomůžete, když ne, bude vám dál škodit. Na krku máte navíc velitele odsouzeného k smrti, kterému chcete pomoct utéct a ještě ke všemu vám nikdo ze spoluvězňů nevěří, že práskač nejste zrovna vy. Na první pohled neřešitelná situace má ve filmu dokonale vymyšlené řešení, které by mělo být v dějinách kinematografie mnohem známější, než je. Z námětu vytřískali tvůrci maximum a Stalag 17 tak pro mě představuje jeden z nejbáječnějších válečných filmů... (05.08.2011)

Billy Wilder byl Pan Režisér o tom není pochyb ale i když jsou prakticky všechna jeho díla legendární, nikdy mě i přes svou dokonalost, nedokáží naplno zaujmout. "Stalag 17" je snímek, kterému se dá vytknout jen minimum věcí ale zároveň mě nedokázala zabavit natolik, abych mu dal vyšší hodnocení. Proto jen průměrné 3*. (07.10.2012)

Wilderova detektivno komedialna variacia na Renoiarove Velke iluzie, prave svojim nadhladom prekonava francuzsku inspiraciu. Wilder sa nam nesnazi prehnanym premoralizovanim predkladat utrpenie zajatcov v nemeckych taboroch, ale skor "primitivizuje" vztahy (skvele sa to prejavuje pri scene s begmintonom:)) a na absurdny zivot v tabore nahliada ako na grotesku. (07.06.2005)

Je niekoľko filmov, pri hodnotení ktorých sa diametrálne rozchádzam s väčšinou. A nemám s tým žiaden problém. Nezvyknem sa vyjadrovať k hodnoteniam iných, iba ich beriem na vedomie, prípadne sa pokúšam zistiť prečo došlo k takým rozdielom medzi mnou a ostatnými. Videl som Kráľa krysu, videl som Veľký útek, videl som viacero filmov Billyho Wildera, ktorého mám dokonca vo svojej Top 10 režisérov. Nič z toho ma však neprinúti k tomu, aby som Stalag 17 považoval aspoň za priemerný film. Považujem ho za nepodarok, ktorý nemal byť nakrútený. Trpí všetkými neduhmi, ktoré sú prítomné vo väčšine amerických filmov z obdobia II. svetovej vojny a trpí nimi chronicky. Každý režisér má právo nakrútiť okrem vynikajúcich a nezabudnuteľných diel aj filmy, ktoré sa mu nepodarili. Billy Wilder toto právo využil a ja mu to nemám za zlé. Za zlé by som považoval iba to, ak by som sa pri prezentácii vlastného názoru na tento film zháčil a začal uvažovať, či som niečomu neporozumel, niečo prehliadol a pod. Som príliš zodpovedný na to, aby som znásilňoval svoj názor a za odmenu sa mohol cítiť bezpečne vo väčšine. (18.06.2018)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)