Stalag 17

"Jak chcete vyhrát válku s armádou šašků? - My doufáme, že zemřete smíchy." Před tímto pokoukáním jsem nevěřil, že prostředí zajateckého tábora za války může být znázorněno s takovým nadhledem, ale když se na dvoře sejde přes šest stovek nevychovaně nadržených amerických seržantů, tak se prvky dramatu dobrovolně schovávají pod peřinu před útokem zhýralé pohody. (23.02.2011)

Doporučuju zapomenout na krutou válečnou realitu, oproti ní totiž realita tohoto filmu vypadá jako pohodový letní tábor, ve kterém je celkem sranda a některé scény nemají daleko k francouzskému seriálu "Haló, haló". Ale pokud se na tuhle stylizaci dokážete naladit, tak vás na pozadí téhle komedie čeká skvěle rozehrané charakterové drama s perfektní režií a dialogy, zkrátka tak, jak to umí snad jen Billy Wilder. (28.03.2006)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Holden jako mazaný seržant Sefton s truhlou plnou vykšeftovaného proviantu je fantastický a Animal se Shapirem svými hláškami a legráckami často provětrali moji bránici. Scéna, kdy si Sefton smaží vajíčko a Animal ho (to vajíčko) nevěřícně hypnotizuje je dokonalá. Billy Wilder byl génius. (06.12.2009)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)

Geniální. William Holden tradičně znamenitý (překvapuje mě, že v éře přehrávání hrál tak moderním, minimalistickým způsobem), příběh ze zajateckého tábora líčený bez pathosu, scénář pamatoval i na hratelnost menších postav a po režijní stránce film šlape jako hodinky. A to už nemluvím o geniálním, skutečně účelném použití hudby, která graduje vše, co vidíme. Zprvu nenápadně, ve vrcholném okamžiku filmu nepřeslechnutelně a ten konec... Podívejte se sami. 90% (28.07.2003)