Sunset Boulevard

Existuje veľmi málo filmov, ktoré majú blízko k dokonalosti. Tento masterpiece jedného z najlepších režisérov, akého kinematografia mala, k nim patrí. Pokiaľ Spievanie daždi reflektuje príchod zvuku s ľahkým humorom a vierou v lepšiu budúcnosť, táto o dva roky staršia snímka rieši rovnakú problematiku až krutým cynizmom. Príbeh zavraždeného scenáristu rozprávajúceho udalosti vedúce k jeho vražde je v prvom rade film-noir, no nad úroveň bežného príspevku žánru ho povyšuje jeho zžieravý pohľad na Hollywood. Svet herečky, ktorá je stále veľká hviezda, no filmy sú už pre ňu príliš malé, perfektne zobrazuje, aká je sláva pominuteľná a kam až viera vo svoju veľkosť môže viesť. Nadčasový skvost s množstvom scén, ktoré sú nezmazateľne zapísané do histórie. 11 nominácií na Oscara, z toho tri premenené. (30.03.2016)

Zpočátku jsem byl hodně skeptický a nevěřil jsem tomu, že právě sleduji jeden z nejlepších snímků filmových dějin. Postupem času, když člověk zabředne stejně jako hlavní hrdina do celého toho Hollywoodského marastu a nenachází cestu ven se zrodí jeden z největších osudových momentů nenaplněné lásky jíž zatarasila hysterie jedné dávno zapomenuté herecké hvězdy. Čisté filmové umění. 100% (26.07.2013)

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

Maxi ! MAXI !!! Norma Desmondová byla nejuznávanější herečkou němého filmu, ale teď, když se dostal do popředí film zvukový, ona jakoby ztratila duši. Chce zažít velký comeback a i když o tom všichni pochybují, jde si Norma za svým cílem a nevzdává to... Billy Wilder natočil nezapomenutelný film o "zmrtýchvstání", o tom, že když je láska neopětovaná, může to být horší než zákeřná nemoc. Gloria Swanson v roli tvrdošijné Normy nemá jedinou chybu. Ona se v té roli našla a její občasné histerické záchvaty jsou vrcholem filmu, který neztrácí na kvalitě ani po necelých dvou hodinách. Jediné co mě naprosto vyvedlo z míry (netýká se to ovšem snímku samotného), je naprosto přehlédnutý výkon už několikrát zmiňované Glorie Swanson. Takový dechberoucí výkon si zaslouží opravdu uznání, byť je to jen v podobě Oscara. U mě ovšem vyhrála na celé čáře. A na její závěrečnou chůzi po schodišti nikdy nezapomenu. Já jsem velká!! (07.02.2008)

"Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!" Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu... Prostě zapomenete, že je to "jen" film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. "wow factor": okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon... Nebo... ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. Můj delší článek najdete zde 100 % (18.05.2003)