Den, kdy se zastavila Země

Pozoruhodné od tvůrců je, že .... jistý pan Carpenter (tesař) sestoupí z nebes, koná zázraky, snaží se lidstvo napravit (spasit?), je hanebně zabit, vstane z mrtvých, ukáže se davu malověrných, že byl znovuvzkříšen, ohlásí návrat (nikoli nutně konkrétně svůj), pohrozí pekelnými plameny, když bude lid hřešit a vrátí se k otci na nebesa. Kde jsem to jenom.... ||| Možná nejkvalitnější béčko 50. let vůbec. (10.07.2008)

Remake stylem „shot for shot“ by dnes zaručil zdařilou komedii. Muž s akcentem a dvoumetrovým robotem přistane ve Washingtonu, uteče ze špitálu, ubytuje se v penzionu, pokárá zlobivé národy a odletí. S přihlédnutím k dobové paranoie je to ale geniální počin, jehož nežánrová (nezaložená na napětí a tricích) rovina příliš nezestárla. Existence výrazně označeného nepřítele má větší váhu než světový mír, jemuž dokáže zabránit stejně jenom násilí (resp. strach před nim). Změnilo se za těch padesát let vůbec něco? 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Vitason, lakikaki, eye candy (26.08.2010)

Kultovní záležitost, která se svým mírovým poselstvím poněkud vymyká většinové produkci americké kinematografie let padesátých... namísto rozdmýchávání ideologických rozporů mezi oběma bloky povyšuje nad obě ideologie myšlenku pacifismu. Což je ve srovnání s hystericky protikomunistickou Invazí lupičů těl daleko humanističtější. Dále mě zaujalo několik kultovních scén, které jsem viděl tolikrát zparodované v různých dílech (od Men in Black po Monty Pythony či dokonce Black Addera), ale nikdy jsem si neuvědomil, že odkazují na tuhle klasiku. To, že většina triků je samozřejně z dnešního hlediska přinejlepším směšná (robot Gort v latexových teplákách), na památnosti tohohle kousku nic nemění. Jestli o něj někdy zavadíte, dejte mu šanci, možná se nebudete zrovna skvěle bavit, ale jako zajímavé svědectví doby to určitě zaujme. (25.10.2006)

Než začnu komentovat, tak musím udělat jedno přiznání (Samozřejmě jí bylo osmnáct. Jedná se jen o filmové přiznání). Než jsem si pustil The Day the Earth Stood Still tak jsem o filmu pouze věděl, že se jedná klasiku sci-fi a viděl jsem plakát. Takže jestli máte alespoň takové IQ, aby jste se nohou trefili do správné nohavice, tak si zřejmě logicky dokážete odvodit, co jsem od filmu očekával. Už se mi sbíhaly sliny na pořádné béčko, kde chlapík v gumovém kostýmu ničí kartónové město a unáší polonahou divu. Místo toho jsem dostal chytrý konverzační sci-fi, které má sice poselství jako každý druhý videoklip Michaela Jacksona, ale i tak to v době zuřící studené války muselo mít co do sebe. Díky krátké stopáži a příjemným hercům, kteří podali dobré výkony se na film hezky kouká a celé to rychle uteče. ,,Klaatu barada nikto" (17.07.2008)

Na science fiction z padesátých let se člověk nedívá, aby byl ohromen zvláštními efekty. Tyhle filmy v sobě musí mít něco, čím okouzlí vší své někdejší efektnosti navzdory. A tím něčím může dobře být myšlenková hloubka. Ta je zde však stejně povrchní jako dobové modely kosmických lodí a robotických monster (respektive v tomto případě jedné lodi a jednoho monstra). Moudrost onoho mimozemšťana, jenž přichází na barabarsky rozhašteřenou Zemi jako velvyslanec vyspělého kosmu odrází jen osvícenskou důvěru v racionalitu, vědu a pokrok. Tento mýtus rozumu je jen zchromlým pohrobkem devatenáctého století. Nevěrohodný není jen ten papundeklový robot, ale i samo poselství. S touto větší než malou výhradou se jedná o poměrně povedené drama. (23.10.2006)