Den, kdy se zastavila Země

Tento film byl hrozně naivní, nezajímavý a nepropracovaný. Nakonec je přeci jen dobře, že se natočil remake který mi přišel lépe zpracovaný. Navíc mi tady chyběla ta proměna mimozemšťana v člověka (viz. Keanu Reeves v remaku) a celkově to bylo na mě až moc zjednodušený. [5/10] (FOX) (Čb. /// Produkce: Julian Blaustein /// Scénář: Edmund H. North podle povídky Farewell to the Master Harryho Batese /// Kamera: Leo Tover /// Hudba: Bernard Herrmann)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (30.03.2009)

Kromě anti-atomové agitace a gumového golemo-emzáka nic než nuda opředená spoustou řečí, které mohly vyvolat pocity hlubokého poselství a nadčasovosti snad jen právě v době studené války. Ačkoli by se obavy daly stále považovat za aktuální i v této době (myšlenka "nezničte si svoji planetu" je přece jen natolik banální, že by snad mohla ztratit smysl jen v případě, že Zemi budou vládnout hipíci), z pohledu dnešního diváka však ztratil tento film opravdu hodně ze svého "kouzla". Postava samotného 'Klaatu' je víceméně nezajímavá, jeho identita je divákovi odhalena hned ze začátku, a tak filmu chybí jakákoli zapamatováníhodná scéna a není v něm jediný moment překvapení. (03.11.2008)

Motto: KLAATU BARADA NIKTO. Jestli by jste čekali, i podle plakátu, že jde o nějaké béčkové sci-fi, ve kterém chodí nepřátelský mimozemský alien, masí vše na co přijde a unáší sličné děvy, tak se mýlíte. Tohle, dnes už klasické sci-fi, se vymyká. Vymyká se svým příběhem, s politickým a silně protiválečným podtextem, na kterém je znát, že vznikl v době zuřící studené války a v době atomových zbraní a nejistoty ze dnů příštích. Tuto nejistotu má vyřešit Klaatu, vyslanec jedné z vyspělých mimozemských civilizací, který představitelům všech států chce předat poselství, že jestli nebudou žít v míru, tak GORT - jakýsi "vesmírný policajt", strážce míru na planetách a nepřemožitelný robot s mocí roztavit během pár sekund svými paprsky celou tankovou artilérii - Zemi ztrestá. Už snaha o mír pod hrozbou násilí jasně vypovídá, co si tvůrce filmu myslel o (ne)schopnosti lidstva se dohodnout mírovou cestou a je to zřejmé i z celého děje. Státy se odmítají sejít, Moskva se hádá s Londýnem, Washington s oběma atd. Díky scenáři, dobře napsaným dialogům a solidním hereckým výkonům (zejména charismatického Klaatu) lze odpustit i to, že trikové podívané si tu člověk moc neužije. Vyjma úvodních deseti minut, ve kterých přistane ve Washingtonu mimozemský koráb a GORT předvede pár "machrovinek", se celý film vede v konverzační rovině. Což tomuto filmu působivost neubírá......A pokud jde o motto na začátku mého komentáře, jde o jeden z rozkazů GORTovi ke konci filmu. Jestli je vám nějak povědomé, pak se nemýlíte. Vtipně (či drze - jak se to vezme) ho použil o pár desítek let později Sam Raimi ve svém kultovním Evil Dead III. - Army of Darkness a na jednom z webů o zombie filmech je zmiňováno jako jedno ze zásadních hlášek hororového žánru. To jsou PARADOXY..... :o) (15.04.2007)

Všichni jsou ozbrojeni a všichni mají strach. Tak přesně tyto dvě věci tento snímek zachytil naprosto perfektně. Možná i proto se z The Day the Earth Stood Still stala klasika žánru, která je možná trošku zastaralá, co se týče efektů či dialogů, ale když přijde na myšlenku, tak je pořád stejně aktuální, jako tenkrát, před více než 60 lety. 80 %. (29.07.2014)

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)