Strašení

Nádherné a zároveň děsivé staré sídlo se stane na několik dnů útočištěm malé skupince lidí. Každý jeden z nich má své osobní důvody k návštěvě opuštěného místa. Navzájem se neznají a strašidelný dům jen napomáhá různým nedorozuměním či neshodám, napětí narůstá a zdání, že se vše dá logicky vysvětlit, se vytrácí. Natočeno naprosto úchvatným způsobem, černobílá kombinace umocňuje tísnivé pocity, hudební podložka je zvolena velmi citlivě a herecká kreace Julie Harris je výtečná. Challenge Tour Horror, 2016. (12.01.2016)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Parádní horor u kterýho se člověk může i v dnešní době bát ale i tak mám k němu hodně výhrad. První je hlavní hrdinka. Což o to hraje výborně jako ostatní herci, u kterých nemám co vytknout, ale to její věčné mluvení sobě samotné je po chvilce otravné a spíše filmu ubírá. Další mínus je pro mě kamera, ty úhly kamery a nájezdy... Jsou výborné jako dkybych hrál Silent hill ale některé jsou spíše otravné a nedávají divákovy moc co nabídnout. Atmosféra je hodně dobrá, to sídlo bylo samo o sobě dost strašidelné a když se k tomu dodalo co se v domě stalo tak film uměl příjemně naježit chlupy na zádech. Film je to hodně dobrý ale nemůžu i kdybych chtěl dát 5*. (03.12.2013)

Robert Wise si během své tvůrčí kariéry vyzkoušel velkou škálu různých žánrů a vždy zabodoval - když natáčel sci-fi, vznikl legendární Den, kdy se zastavila Země. Když natáčel muzikál, vzešel z toho fenomenální West Side Story. A o dva roky později se Wise zapsal do dějin kinematografie i svým hororovým filmem Strašení. Je to snímek s nádhernou a hrůzyplnou výpravou - Hill House, tajemný dům jako stvořený pro strašení, dává základ k opravdu hororové atmosféře. A ačkoliv se ve filmu dočkáme spíše psychologického teroru (duchy rozhodně nečekejte), na působivosti Strašení rozhodně neztrácí. (26.04.2011)

Uff! Uběhlo téměř půl století od natočení tohoto filmu a stále má čím vyděsit. Ba nejen to. Strašení je mimořádně kvalitní psychologické drama. Ty sžíravé vnitřní monology hlavní představitelky. A vizualní stránka? Absolutně dokonalá. Strašidelný dům z Psycha se tomuto nemůže rovnat. Znázornění "Hill Haunting" předčí i skvělé kulisy starých Frankensteinů s Karloffem a to už je co říct. Práce s kamerou, stíny a hudbou je vyjímečná. Už jen úvodní představovací scéna zlé minulosti domu je dokonalá. A pak scény ze schodiště nebo dobívání se ducha přes zavřené vydouvající se dveře. The Haunting je vrcholem svého subžánru a naprostá nutnost pro fanoušky hororů. (01.01.2007)