Strašení

Nádherné a zároveň děsivé staré sídlo se stane na několik dnů útočištěm malé skupince lidí. Každý jeden z nich má své osobní důvody k návštěvě opuštěného místa. Navzájem se neznají a strašidelný dům jen napomáhá různým nedorozuměním či neshodám, napětí narůstá a zdání, že se vše dá logicky vysvětlit, se vytrácí. Natočeno naprosto úchvatným způsobem, černobílá kombinace umocňuje tísnivé pocity, hudební podložka je zvolena velmi citlivě a herecká kreace Julie Harris je výtečná. Challenge Tour Horror, 2016. (12.01.2016)

Robert Wise si během své tvůrčí kariéry vyzkoušel velkou škálu různých žánrů a vždy zabodoval - když natáčel sci-fi, vznikl legendární Den, kdy se zastavila Země. Když natáčel muzikál, vzešel z toho fenomenální West Side Story. A o dva roky později se Wise zapsal do dějin kinematografie i svým hororovým filmem Strašení. Je to snímek s nádhernou a hrůzyplnou výpravou - Hill House, tajemný dům jako stvořený pro strašení, dává základ k opravdu hororové atmosféře. A ačkoliv se ve filmu dočkáme spíše psychologického teroru (duchy rozhodně nečekejte), na působivosti Strašení rozhodně neztrácí. (26.04.2011)

Dlouho mi tenhle skvost unikal, ale konecne jsem to videl a musim souhlasit s mnoha fanousky - je nejlepsi. V subzanru horroru o strasidelnych domech nema konkurenci a to jsem vpodstate vsechny "dulezite" snimky videl. Nejen, ze jako jeden z mala dokaze vystrasit, a to i po 40 letech. Ale technicke provedeni je proste uzasne. Zbesile najezdy kamery a intenzivni zvukova slozka se vam jiste navzdy zapisou do pameti. Navic je jasne videt, kde bral inspiraci mladicky Sam Raimi, dodat filmu barvu tak mam obcas pocit, ze jsem v male chate kdesi uprostred lesu spolu s Ashem. Samozrejmne, jako v kazde spravne ducharine se pracuje pouze s naznaky a tusenim neceho zleho. Clovek se preci vzdy nejvic boji toho, co nevidi. Naprosta povinnost. (20.10.2005)

Noc + sama doma + podivné zvuky ve tmě (hrčení ledničky, praskání ve skříni...) - to je přesně ta atmosféra, kterou potřebujeme! Bojím se ještě teď, tak děsivý film se jen tak nevidí. Asi donutím své plyšové hračky, aby zkontrolovaly všechny skříně a tmavá zákoutí domu, než půjdu spát. Brrrr. Přidávám se k Royovi do fanclubu Roberta Wise. (23.02.2008)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)