Někdo tam nahoře mě má rád

Někdo tam nahoře mě má rád je plnohodnotný člen rodinky těch lepších boxerských filmů. Není možná tak hodně moc dobrý jako Zuřící býk, ale uričtě je minimálně stejně dobrý jako Rocky (čímž myslím prvního, ostatní do téhle vytříbené rodinky nepatří). Osud Rockyho Graciana je skutečně hoden zaznamenání na filmové plátno a tím lépe, že se to takto dobře povedlo. Paul Newman zde hraje trochu jinou, méně sypmatickou, postavu než u něj bývá zvykem. Osobně na hercích hodně oceňuji, když se snaží předvádět i jiné polohy svého herectví a nezakuklí se ve 100x stejné roli jako např. dnes Tom Hanks, nebo Morgan Freeman. Kromě tohoto, zasluhuje nejen on, ale i celý film respekt za dobře natočené boxerské scény, které nestránou tak rychle jako jiné pasáže filmu. Ze soubojů je patrné, že jich herci asi při natáčení pár schytali. No scénář je místy zastaralý, ale stejně vás udrží v pozornosti až do napínavého finále filmu. (16.08.2012)

Tohle mi hodně sedlo. Úžasný příběh z boxerského prostředí kterak mladý rebel našel své místo ve světě. Paul Newman byl naprosto perfektní a ani se nechce věřit, že tohle byl jeho teprvé druhý snímek, kde se objevil. Kromě toho musím zcela heterosexuálně uznat, že mu to hodně seklo. Od začátku do konce je to skvělé bez slabších pasáží. Samozřejmě mnohem lepší než pozdější Rocky Balboa. Tohle byl ten prvavý Rocky. Nejen na svoji dobu byly parádně udělané i samotné scény v ringu, což mě velmi příjemně překvapilo. [90 %] (10.12.2023)

Nejlepším boxerským filmem stále zůstává Zuřící býk, to těžko může nějaký film překonat, ale tendle by mohl být vedle Rockyho hned za ním, je to prostě trochu jiná liga - Wise a Scorsese, zatímco Wise ještě romantizuje a zlehčuje humorem a sentimentem (hlavně na konci filmu), Scorsese zůstává na poli nesentimentu, neromantičnosti a demýtizace - tato poloha možná není tak divácky přitažlivá, zato poctivější, protože pravdivější. Newman byl ovšem skvělý. (10.05.2012)

Shlednuto tesne po revoci, kdy tehdy mam pocit ze ve stredu davali vzdy filmy legendy stribrneho platna, ale uz je to temer dvacet let, takze mozna nejsme presna, ale tyhle vecery jsem proste milovala a tohle byl jeden z filmu, na ktery si dodneska vzpominam a i na to, ze tehdy se mi to hodne libilo. Stejne jako kocka na rozpalene plechove strese. (12.03.2009)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)