Za zvuků hudby

Pomocí tohoto filmu by se dali léčit pedofilové - zavřít je na týden do místnosti a nepřetržitě jim pouštět tento film. Sledovat Za zvuků hudby byl pro mě experiment - bez debat jde o velkovýpravný přeslazený kýč, ve kterém jsou písničky dětsky chytlavé (ve stylu Kroků Františka Janečka), všichni přehrávají zvláštním "childlish" způsobem, kamera k nevydržení barvotisková - jenže řekněme si upřímně, co jiného je vlastně James Bond nebo Rambo? The Sound of Music je pro ženy stejný návrat k dětskému vidění světa jako se muži pomocí Bondových dobrodružství vrací ke klukovským hrám na hrdiny a padouchy. Americké filmy jsou ve své podstatě dětinské stejně jako celá americká pop kultura - jsou to sny dospělých, kterým se nechce vyrůst, a kteří chtějí zůstat celý život malými dětmi. A tak jsem díky sledování tohoto muzikálu pochopil, jak se cítí žena při sledování kung-fu mlátiček či Arnolda a Stalloneho. (03.01.2011)

Když mě Martinka dala do výzvy tenhle muzikál a já pak kouknul na ty fotky, myslel jsem, že bije moje poslední hodinky, pak přišel pohled na stopáž a musel jsem si dát panáka a přemýšlet co jsem uživatelce Chilly00 udělal tak zlýho, že se mě pokusila zabít. Ale výzva je výzva a já nemám rád, když se něčemu říká výzva a pak se vyjednává, aby to nebylo tak či onak a nebyl to ten či onen film. S jakým údivem jsem u první hodiny zjistil, že mě docela baví a i když tématicky nebyl úplně můj styl, oceňuji, že se v něm zpívalo jedině, když to ladilo emotivně a všichni tam zničeho nic nezačali tancovat jak banda teplejch berušek. Naopak po celou dobu měl tento muzikál skvělou dějovou konzistenci a poslední třetina je vysloveně skvělá. Jelikož jsem očekával, že během sledování Za zvuků hudby si prožiju to, co ježiš kristus na kříži jsem opravdu velmi mile překvapen, byla to zkrátka taková v pohodě usledovatelná pohádka. (11.01.2019)

"The hills are alive with the sound of music... ." "Za zvuků hudby" je POZITIVNÍ film. Pozitivní v tom nejširším představitelném záběru; vstřebávajícím v sobě jak panensky krásnou přírodu a lásku k vlasti, tak pospolitost rodiny či morální čistotu drtivé většiny zúčastněných... předem nepřipravenému divákovi by se z toho všeho mohla dost možná lehce zatočit hlava, stejně jako se to stalo Wednesday z "The Addams Family" :-). V závěrečných zhruba 50 minutách však film přejde do vážnějších tónin a zbaví příběh jeho nevinnosti. Pozdější scény prosvicují stínem a jasem některé dříve zdánlivě jen jednobarevné postavy, a v kontrastu k idylickým pasážím, jež jim předcházely, vyznívají dramatičtěji a naléhavěji, čímž celý snímek řadí v kontextu muzikálové tvorby k vyjímečným a nezapomenutelným dílům. (23.01.2005)

Co si budeme nalhávat,Za zvuků hudby strašlivě zestárlo.Ovšem přesto (nebo snad proto?) si film dokázal zachovat jisté naivní kouzlo.Tři hodiny koncentrovaného kýče plného krutě optimistických songů a všudypřítomných dětiček nezní jako zrovna ideální zábava pro druhou dekádu 21. století,ovšem musím ocenit,že navzdory děsivé stopáži film vůbec nenudí,Julie Andrews je jako vždy okouzlující a Christopher Plummer je správně odtažitý a autoritativní.Z dnešního pohledu bych asi měl dát tři hvězdičky,ale já tu vachrlatou čtvrtou přihodím z úcty k tvůrcům a ze schovívavosti k těm pětačtyřiceti rokům,které má film už na krku.Nedivím se,že ve své době to bylo tak populární. 75 % (01.02.2011)

O tom, že existuje nějaký muzikál Za zvuků hudby, jsem se dozvěděl díky jednomu ze svých nejmilovanějších filmů, Moulin Rouge. No, nebyl jsem zklamán, zvláště Do-re-mi a Edelweiss mi asi budou znít ještě dlouho. Nicméně mě dost iritovala práce kamery, v některých záběrech to prostě "neuřídili" (myslím kameru samotnou). Po Moulin Rouge a Zpívání v dešti nejlepší muzikál, který jsem kdy viděl. (15.11.2007)