Za zvuků hudby

O tomhle filmu jsem se (já nevzdělanec :) dověděl až z tabulky dle inflace přepočítaných výdělků všech filmů v americké distribuci. V té nefiguruje na vedoucích místech ani "Titanic", ani "Hobiti", ale "Jih proti severu", "Star wars" a na třetím místě tenhle muzikál ! ... No a protože chodím do superzásobené půjčovny, tak byl na pořadu večerního DVD promítání právě tenhle film.... A musím přiznat, že mě dostal. Jak kvalitou zpracování, tak hereckými výkony, příběhem a nakonec i délkou :) Ale i přes téměř tříhodinovou stopáž (rozdělenou tak jak bývalo zvykem "přestávkou" :), je to nádherný film, který vážně stojí za to vidět (Zvlášť když se člověk z dokumentu dozví, že byl zfilmován skutečný příběh). Tohle je prostě klasika..... P.S. Kéž by se něco podobného dalo napsat po čtyřiceti letech o nějakém současném filmu. (20.08.2004)

Sound of music je akýsi neopakovateľný filmový patvar. Je to muzikál, je to gýč ako vyšitý, je to historický film, ktorý zrejme pomerne verne zobrazuje svoju dobu a nálady danej spoločnosti a ešte je to aj zábava. Je to niečo ako Sisi, ale bez humoru a historicky vernejší, niečo ako West side story, ale vizuálne omnoho gýčovejší a Wiseovým inšpiračným zdrojom bolo v spôsobe melodramatického zobrazenia rodiny v "nesnázích" určite Gone with the wind. Všetko toto spolu dokonale funguje na ploche zprvu odstrašujúcich 174 minút. Klasický hollywood, ktorý budú mnohí jeho odporcovia zatracovať. (05.08.2012)

Julie Andrews rok před Mary Poppins, respektive rok předtím, kdy Audrey Hepburn vyfoukla Oscara. A asi jí to nikdy neodpustím. Christopher Plummer v jeho rané tvorbě, tam, kde byl trochu nafoukanější. Jeptišky v klášteře, které mi trochu svým smyslem pro humor a dobrodružství připomínají ty ze Sestry v akci. Rakouské Alpy, které se vůbec nezměnily za těch několik let a Salzburg, kterýžto sice nepostrádá pěkná místa k nahlédnutí, ale kapánek se nám nyní rozrostl. Sedm dětí čekající zřejmě na převýchovu. Opravdu zajímavé postavy a místa. Když se vše skloubí dohromady, vznikne muzikál, která nejenže má opravdu nádherný příběh v němž naštěstí nejsou hluchá místa, je tam plno vtipů (zvlášť d+ti na stromech) a hlavně krásné písně. Nevadí, že se trochu opakují, aspoň si divák zapamatuje slova a může zpívat s ostatními. Když je řeč o ostatních, je třeba zmínit, že všichni dětští herci byli vybráni velmi pečlivě, když se mají usmát, tak se usmějí opravdu zářivě. A i té pětiletá Gretl věřím úplně vše...Těchto sedm dětí přispívá k plynně jedoucímu příběhu, který má zvratů vcelku hodně. Původně jsem si myslela, že skoro tři hodiny nemůže nikdo naplnit něčím tak příjemným, jako toto. A velmi mě mrzí, že muzikál vidělo tam málo lidí, tak málo uživatelů. Zasloužil by si více zájmu a pozornosti! A teď už mě nikdo nerušte, musím se naučit slova písní! Do Re Mi Fa.... (15.07.2012)

Limonádově sladký muzikál, který ale ani po letech neztrácí své prosté kouzlo a optimistická nálada z něj přímo čiší. Proč je vlastně to kouzlo tak prosté? Inu, kolik jiných žánrových děl podává výhradně statická taneční čísla, s obtížemi zapamatovatelné melodie a sentimentální humor, a přitom donutí diváka, aby z něj dvě a půl hodiny nespustil oči? Není to bůhvíjaká filmařina, ale je to filmařina nesmírně poctivá, vizuálně odzbrojující a podpořená dvojicí báječných herců, k jejichž postavám během projekce pevně přilneme a v "temném" závěru jim budeme ze všech sil držet palce. Námět si možná říkal o to, aby scénář tolik nepřekypoval pohodou a jednorozměrným rodinným poselstvím, ale ruku na srdce, jinak než právě s takovým humorem a stálou hladinou optimismu by tahle legenda zkrátka nemohla tak dobře a trvale fungovat... (28.10.2016)

Film reprezentující lesk a bídu broadwayských muzikálů - do stejné míry naivní jako duchaplný, patetický jako sugestivní. Záleží na vás, co si vyberete. Skoro až pohádkovému příběhu, kdy rodina o devíti členech uteče před nacisty s písní na rtech, se dá velmi snadno vysmát - jako příkladu naivity amerických muzikálů. Také se můžete bavit hledáním hned několika logických trhlin (např. Marie zavírá okno a asi po minutě jím vleze dovnitř jedna z dcer nebo matka představená, které vadí, že si Marie v klášteře zpívá - a pak jí v jedné z posledních scén dává rady písní). A nebo se prostě na všechno vykašlete a tenhle krásný snímek s úchvatnou hudbou a dokonalou kamerou o tom, že láska zvítězí nad nenávistí, si prostě užijete. Já zvolil druhou cestu. (08.05.2014)