Za zvuků hudby

(1001) Pořád jsem si říkala, že celkem dobrý, ale že kdyby tam nebyly furt ty písničky, že by mě to bavilo víc. A potom začala zpívat matka představená a už jsem brečela jak želva. Nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké další filmy vznikaly v půlce šedesátých let, tak je to prostě film ve všech směrech předpotopní. (05.12.2019)

Pro mě osobně malinko zapomenutý či spíše neznámý muzikál, narozdíl od chronicky známých My Fair Lady anebo Mary Poppins, ale o to krásnější a navzdory době, ve které se odehrává (před začátkem Hitlerovského běsnění), ryze pozitivní a (zvuko)malebný. Přestože Julii Andrews nikdy neodpustím, že "kvůli" ní nevyhrála Audrey Hepburn Oscara za MFL, je radost sledovat její výkon, o zpěvu ani nemluvě. Muzikál z té nejlepší americké pokladnice takovýchto blyštivých pokladů, až je jednomu tak nějak líto, že už se nic obdobného dneska netočí. Protože ony i herecké výkony všech menších anebo větších dětí jsou jedním slovem úžasné (však posuďte sami- tuhle písničku budu dostávat z hlavy asi hodně dlouho). A vědět, že byl film inspirován skutečným příběhem, užiju si jej snad ještě víc. (26.12.2013)

Lidi, tak tohle byl doják! Julie Andrews svou pozitivní energií div nerve trávu ze země, Plummer je pro změnu chladnější než pan Chládek a nacisti jsou, jak jinak, než nacisti.__ Na poli muzikálového zjevu mě snad už nic nepřekvapí. Lítal jsem v dešti, tančil s děvkama, kouřil marihuanu, ale abych poznával s rebelující jeptiškou Salzburg, tak to ještě opravdu ne. Když to vezmeme ruk-cuk, tak úvodní dvě hoďky jsou pro maniaky s dětskou duší. Sledujeme Marii jak pobíhá v horách a s rozpřaženýma rukama máchá ve vzduchu (kdyby byla bouřka, no nevím-nevím, jestli by si ještě zazpívala..) připomíná Boha. A ona vlastně byla, metaforicky vzato, pro ty děti Bohem. Hell yeah! Málem bych opemenul ty pacholata. "....Marie, pojď si zapívat!". 7 statečných rozhodně nečekejte (vždyť oni se bojí i bouřky). Tahle banda vás poslechne na slovo. Pokyny Marie plní lépe než mechanický sluha a kdyby jim nakázali vzájemné postřílení se, oni do sebe naperou klidně celý zásobník. Opravdu, takovou angažovaností se nepyšnila ani Matka Tereza!__ Závěrečné finále připomíná spíše Hitchococka. Atmosféra je neskutečná a v jednu chvíli jsem si všiml, že zhruba tři minuty nedávám svým plicím kyslík. Až tak mne to dostalo. Proč 5*? Protože jsem maniak s dětskou duší. Poroučím se.... P.s- scéna s yódlováním by se měla vytesat! (03.03.2009)

Nejdřív irituje kýčovitá radostnost (a to i člověka se sklony k sentimentu, jako jsem já), a když se zdá, že s projevem téma nacismu a anšlusu Rakouska se příběh posune do závažnější roviny, skončí dřív, než se cokoli pořádně rozjede. Než naskočily titulky, vážně jsem myslel, že ještě tak hodinu film bude pokračovat. (10.02.2014)

Za zvuku hudby je zákeřný film. Tváří se tak naivně až bezstarostně, že jsem přestal být ostražitý a navzdory svému vrozenému cynismu jsem při dětském vystoupení pro baronku málem uronil slzu. Samozřejmě to nikdy nepřiznám a raději se budu nimrat v tom, jak se mi líbila disciplinovanost pochodujících dětí, schopnost chlapa přiznat svůj omyl i volný pohyb po přírodě neohraničené elektrickými ohradníky chovatelů fialových krav. Zkrátka jsem pocítil prostou radost ze života a to není málo. Přes všechnu chválu nemohu nahodit plné hodnocení, neboť je mi lehce proti srsti, že hrdí Rakušané radostně žvatlají anglicky a německy užívají jediné slovo - Edelweiss. (03.09.2013)