West Side Story

Dnes som zistil, že muzikály mi príliš nesedia. A už vonkoncom nie také, ktoré sa dĺžkou rovnajú dvojdielnemu dokumentu o druhej svetovej vojne (asi preháňam). Ale práve táto kritika je momentálne nepodstatná. WST patrí vo svojej kategórii medzi jednoznačné klenoty. Akoby som potom mohol sprzniť jeho hodnotenie len kvôli môjmu vkusu? Nemôžem. Prečo my však naopak o niečo neskôr natočená Pomáda sadla (ako riť na šerbeľ)? Ťažko povedať. WST má isté pasáže, kde by bolo hodno bez hanby zavŕtať päť hviezd a tie druhé, na ktoré je celá slovná zásoba primalá . Ku príkladu na prvý bod predošlej vety môžem doložiť pieseň "America" a jej tanečnú choreografiu. Tak dokonalá scéna, že si ju budete púšťať dokola a dokola.. Čo viac povedať? Asi len "Puerto Rico, My heart's devotion .." (27.05.2010)

Historicky prvý muzikál, ktorý hodnotím takmer plnou známkou. Iste, legende menom West Side Story sa dá vytknúť mnohé (začal by som maskérom Natalie Wood a aj k jej hereckému prejavu, ktorý mi pre tak zásadnú postavu v srdci príbehu prišiel miestami monotónny a bez príslušného želaného náboja, by som niečo našiel), ale jeho klady prevažujú až veľkolepým spôsobom. Navyše je jedným z tých muzikálov, ktoré nepotrebujú silné posolstvo na definitívne stvrdenie svojej nadčasovej kvality, ale úplne im postačuje jednoduchá aktualizovaná adaptácia Rómea a Júlie v kulisách newyorského West Sideu - zakázaná láska skúšaná osudom (plus jednoduché postranné motívy súvisiace s modernizáciou - prisťahovalci tmavšej pleti, pouličné gangy, americký sen na vážkach). Hlavným esom v rukáve je však kamera a hudba s vynikajúcimi výstupmi. Daniel L. Fapp je obrazový mág a s citom tvorí pre Wisea premyslené kompozície, v ktorých pre vytvorenie jedinečnej dobovej atmosféry na seba vŕši jednoduché detaily a symboly (prádlo, rebríky, balkónové schodiská, ploty) vo vybranom priestore sršiacom živými farbami, čím robí každý záber unikátnym. Čo je však omnoho dôležitejšie, je choreografia (fungujúca na rovnakom princípe ako obraz, teda plynulé vŕšenie jednoduchých prvkov a krokov až do uhrančivo komplexného harmonického súznenia hudby a pohybu, ktoré sa stáva opojným. Zároveň úroveň a tempo choreografie pôsobí ako prvok odrážajúci odlišnosť sebavedomých Tryskáčov a temperamentných Žralokov, a momentálnu náladu a myslenie postáv, čo vrcholí až v rytmickom súboji medzi rozumom a impulzívnym chovaním v záverečnej tretine v garáži) a množstvo nezabudnuteľných songov (za všetky spomeňme aspoň legendárnu pieseň Maria, ktorú raz počul hádam každý, alebo rovnako perfektnú satirickú skladbu America a samozrejme výstupy s nimi spojené) v sprievode fenomenálnej Bernsteinovej hudby. Úprimne, nečakal som, že skutočne bude mať West Side Story dejový vývin až natoľko sa pridŕžajúci Rómea a Júlie, takže ma posledná tretina zasiahla silnejšie, než som čakal a takmer som siahol po plnom počte. Mimochodom, overture, počas ktorého je 4 minúty (!!) skúšaná divákova trpezlivosť za absencie bežných úvodných titulkov a len zvláštneho obrazca na plátne, za ktorým sa mení len farebné pozadie a my môžeme iba hádať (tí múdrejší sa dovtípia), čo by to tak mohlo byť, je perfektný vtip :-) A nasledujúce letecké zábery New Yorku prekrásne. Toto si niekedy určite zopakujem, a pevne dúfam, že opäť na plátne, kam tento muzikál, právom ocenený 10 Oscarmi, patrí. 85% (01.08.2014)

Pro mě bohužel velké zklamání. Myslela jsem,že tohle má být jeden z nejlepších muzikálů všech dob. Místo toho se jedná o průměrný film s několika chytlavými songy. Nejhorší na tom celém, ale byl herecký výkon Richarda Beymera (Tony) - ani mi ho na konci nemohlo být líto, protože mi svým přehráváním neskutečně lezl na nervy. Natalie Wood (Maria) byla mnohem lepší, ale moment...ona v tom filmu vlastně nezazpívala ani jedinou notu takže opět velké zklamání. Čekala jsem něco mnohem mnohem lepšího. 50% (03.02.2012)

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)

Film bych rozdělil na dvě poloviny. První polovina je nudnější a nic významného v příběhu se až tak nekoná. Druhá polovina je už podstatně lepší, kdy už v příběhu jsou zvraty a napínavé části. Bohužel napínavost velice rychle opadává jenž každému se vše odpustí po jednoduchém vysvětlení, ale to bych zas jako velký problém neviděl. Je zde předvídavost a bohužel závěr až moc přecukrovaný. Ale je mi jasný, že je to muzikál a film je hlavně o hudbě. Film jsem viděl jen jednou, takže prožitek z hudby jsem až takový neměl(možná až film uvidím vícekrát) a spíš jsem sledoval choreografii. Herci zde pasují, ale zda se jim dá říkat herci(no, nevím) spíš hrála jen Rita Moreno, ostatní spíš přehrávají. Zatím dávám 3 hvězdičky… (10.12.2006)